Tak jo, ač jsem si nebyla úplně jistá, jestli se do toho mám pouštět, článek o Maroku je tady. Respektive o naší 5 denní návštěvě této země. Dostala jsem od vás několik dotazů a třeba i prosbu, ať to nejsou obecný řeči:D. Abych vám ale přiblížila můj pohled na tuto zemi, nějaký ty řeči okolo potřeba prostě jsou. Počet obyvatel a hustotu zalidnění vám ale vypisovat nebudu, to nebojte, k tomu máme wiki:D. Tak jdeme na to:).

Proč jsme si vybrali Maroko?

Hned ze začátku se nabízí otázka, proč jsme si vůbec za destinaci pro naši dovolenou/výlet zvolili Maroko. Původně jsme se s Majkem a kamarády domluvili, že pojedeme do Gruzie. Kvůli ceně letenek jsme to ale přehodnotili a chtěli do Portugalska. Jak jsme skončili u Maroka, vlastně ani nevím:D. Chtěli jsme zkrátka něco vybrat. A já se přiznám, že jsem byla celkem svolná v jakékoliv destinaci. Navíc  jsem si hned představila ty instafotky z Marakeše a říkala jsem si, že kdyby to mělo být nějaký blbý, lidi by tam tolik nejezdili. Takže tak trošku náhodný výběr.

Já jsem se ale těšila, že poznám zase něco nového, zase trošku jiného a hlavně, že jedeme v partě – takže to je vždycky dobrý:). Moje vysněná země to tedy nebyla, ač vím, že spousta z vás má Maroko na pomysleném seznamu zemí, kam se chce určitě někdy podívat:).

První pocity z Maroka

Tak nějak jsme vše nechávali na poslední chvíli a to včetně toho, abychom si zjistili, jak to vlastně v Maroku chodí. Co všechno potřebujeme a na co se připravit. Byla jsem z toho vcelku nervózní, protože názory třeba na to, jak moc mají ženy turistky chodit zahalené, se docela lišil. S Majkem jsme měli dohromady jedno příruční zavazadlo, takže sbalit všechno, nebylo řešení:D. Nicméně, vše jsme nějak zvládli a po brzkém ranním letu z Vídně dorazili na letiště v Marakeši. Už samo letiště bylo zážitkem, protože pokud jako já, cestujete hlavně v rámci EU, na takové kontroly nejste úplně zvyklí. Já se navíc dost všeho bojím a tak jsem byla na letišti pěkně nervózní. Majk, jako non-EU občas, měl vízum a já se jen modlila, aby ho pustili přes pasovou kontrolu. Co bych tam sama bez chlapa dělala? (spoiler: byla zavřená na hotelu:D). I když jsme vycházeli z letiště, naše věci procházely znovu rentgenem, což jsem třeba viděla poprvé. Každopádně letiště v Marakeši je hodně krásná záležitost – jako vážně. Prý se tu natáčel i Sex ve městě 2, jak přiletěly do Emirátu na letiště.

Na letišti na nás čekal objednaný odvoz. V taxíku jsem nervózně sledovala okolí a kam nás zaveze. Většinu cesty jsme jeli po „rychlostních“ silnicích až jsme vjeli do města. Respektive, teď vím, že to bylo město, v tu chvíli mě to dost vyděsilo a nechápala jsem, kde jsme. Ještě víc vyděšená jsem byla, když taxi na jedné takové „messy“ ulici zastavilo a že se vystupuje. Kufry z auta ven, my z auta ven a už nás řidič vedl nějakými pidi uličkami, kde posedávali místní. Byla jsem z toho docela rozčarovaná a upřímně jsem z toho měla strach.

Jak jsme vstoupili do domu – Riadu, trošku jsem se uklidnila, protože to vypadalo moc hezky. Majitel Riadu si nás posadil a asi hodinu nám u jejich marockého mátového čaje dával tipy a rady. Zbytek výletníků z něj byl docela nadšen. Já jsem v sobě měla stále nějakou nedůvěru, jestli jeho radám můžeme věřit.

Ubytovaní jsme byli v Riadu Ciel D´Orient přímo v Medině – staré město. Pokojíčky byly menší, ale pro nás úplně dostačující, pěkná koupelna, klimatizace a hlavně čisto. Okay, teda jako se švábem jsem se tam potkala, když jsem byla zrovna ve sprše – hodně nesympatický. Ale vím, že tyhle potvůrky můžou vylézt z kanalizace, takže to neberu jako důsledek špatné čistoty v Riadu. Ubytování nás vyšlo asi na 1 300Kč/noc za pokoj i včetně snídaně. Ta měla být, dle slov pana majitele, každý den jiná. A každý den jsme měli to stejné:D, jen trošku jiné pečivo. Vždy byl jejich chleba, jogurt, nějaké ovoce, džem, med, máslo, káva, fresh juice a olivy (nechápu doteď ty olivy:D). Uprostřed Riadu byl malý bazén, kde se ale koupali jen kluci. Kamarádka měla obavu u hygieny a já zase z toho, že tam jen tak lili chlór z nějaké láhve bez odměření :D. V Riadu byly i lehátka, kde se dalo opalovat nebo stoly pro večerní posezení. Jako jo, ubytování bylo v rámci ceny si myslím hodně fajn. A nakonec se ukázalo, že i to umístění bylo v pohodě:).

Ten první den nám umístění hotelu ale moc v pohodě nepřišlo. Po tom, co jsme se ubytovali, dali se každý asi 2 panáky Jagera (plus si přičtěte spánkovou deprivaci, jelikož jsme vstávali kvůli odletu ve 2 ráno), osprchovali se, převlíkli a šli objevovat Marakeš. Z Riadu jsme vyšli a po asi půl minutě jsme byli na hlavní ulici, kde bez nějakého systému projížděli auta a scootery. Na jedné straně se tyčila obrovská dlouhá zeď a v tom chaosu procházeli zahalené ženy, u obchodů posedávali muži a v tom stavu mi to všechno vůbec nedávalo smysl. Ta zeď mě děsila a to to byla zeď královského paláce. Přitom jsem si přišla, jak ve scéně z některé z filmů o druhé světové válce. Působilo to hrozně nesvobodně. Naštěstí to byl jen malý kousek cesty a dál už začínalo opravdové město a nekončící labyrint tržišť.

V Marakeši jsme strávili dohromady 3 celé dny a dřív než vám vypíši tipy, co vidět, asi víc bodů bude mít to, na co si dát pozor.

Pokud budete ubytování hledat přes Booking.com, můžete použít tento odkaz a po uskutečnění vaší rezervace, získáte 10% z částky pobytu zpět!:)

8 věcí, na které si dejte raději pozor

1. Musíte se spoléhat jen na WIFI v podnicích, na DATA ZAPOMEŇTE

Jsme dnešní dobou už docela zhýčkaní a tak člověk lehce zapomene, že datové připojení by to v takové zemi  vyšlo hodně draze. Já se třeba často orientuji při výběru podniků podle Tripadvisoru. Tady jsem tu možnost neměla a navštěvovali jsme pak podniky náhodně, což se ukázalo jako chyba.

2.NENÍ JEDNO, KDE JÍTE

Tohle je taky takový trošku rozporuplný bod. Někdo prožije pobyt v Maroku bez jakýchkoliv problému, jiný skončí na suchém pečivu. Majitel našeho Riadu nám docela důsledně nedoporučoval jíst na místním trhu se stánky s jídlem. Důvod byl jednoduchý – není zaručena čerstvost. Co neprodají jeden den, donesou den druhý a nebo další a další den, a to všechno venku ve 40 stupních. Obecně prý platí pravidlo: jezte tam, kde jí místní. Jenže ani tohoto jsme se nedrželi, jelikož místní jedli kolikrát v tom zvláštně vypadajících podnicích s nulovou hygienou. Pokud jsme neměli tedy podniky dopředu vyhledané, vybírali jsme ty, kde bylo více lidí. To pak ale často skončili ne zrovna gastronomickým zážitkem. Nikomu z nás nebylo z ničeho vyloženě špatně, ale taky nemůžu říct, že by nám někde vyloženě chutnalo. Pro jistotu jsem s sebou měla ale zásobu léků jako černé uhlí, smectu go, apod. A taky jsem si na letišti koupila pálenku:D.

Za sebe vám můžu doporučit restauraci Le Jardin, které je poblíž Secret Garden. Měli jsme tu několik hummusů (třeba s pečeným květákem) a mix marockých salátů a všechno to bylo fakt dobrý:). Spoustu lidí nám ještě doporučovala podnik NOMAD  s moderní marockou kuchyní – na tripadvisoru nemá zas tak skvělé hodnocení, ale prý to stojí za to:).

Vím, že jako foodblogerka bych vám tady měla vypsat půl článku o jídle, ale ona tato kuchyně prostě a zkrátka není asi nic pro mě. I tak byste ale neměli odjet z Maroka a nezkusit tradiční pokrm tajine – připravuje se v tradičním hrnci, kdy se pokrm vlastně dusí a veškerá tekutina stéká zpět. Výsledkem je pak šťavnaté jídlo se spoustou chuti. A ještě zkuste polévku harrira – má základ v rajčatech a luštěninách.

3. ALKOHOL KOUPÍTE JEN VE SPECIALIZOVANÝCH OBCHODECH

Ha:D. Po druhém dni v Maroku jsme potřebovali prostě drink:D. V klasických restauracích alkohol nekoupíte (jsou výjimky – takové ty lepší pro turisty, ale vyjde to dost draho). Existují ale obchody s liquer částí, kde koupíte víno, pivo i tvrdý alkohol. Můžete si tyto místa buď  vygooglit nebo stopnout taxi, ať vás do nejbližšího hodí. Pozor ale na otevírací dobu – je jen asi do 19:30.

4. „NIC TU NENÍ ZADARMO“

Jestli si na něco dát v Maroku obzvlášť pozor, tak je to tohle. Nikdy od nikoho nepřijímejte radu zdarma – respektive od toho, kdo za vámi najednou přijde a začne vám něco radit, říkat nebo vás někam chce vzít. Bude za to chtít nakonec peníze a můžete se dostat do nepříjemné situace. A věřte, že se na vás určitě někdo takový bude snažit nalepit.

To třeba jen tak jdete po ulici a jednou někdo přiskočí, začne ukazovat někam prstem a řekne „There is a palace.“ A vy jenom? WTF?:D Prostě nesmysl. Měli jsme z toho pak už srandu, protože tyto pokusy nedávaly nikdy smysl. Však zkuste jít Prahou a ukázat někomu náhodně procházejícímu: “ Tam je hrad!“:D. Něco jiného je ale to, když si o radu řeknete sami. To naopak Maročané většinou rádi pomůžou a nic za to nechtějí.

Krom toho jsme měli i zkušenost s tím, že jakmile jsme se ztratili v nějaké z uliček (což bylo samozřejmě na první pohled poznat, že jsme turisti, co zabloudili), hned se na nás někdo nalepil a pronásledoval nás. Tím, že tyto uličky byly prázdné, jen zavřené dveře a okna, nikde nikdo, nebylo to zrovna dvakrát příjemné. Dokonce jsme četli na jednom zahraničním blogu, že byl takto pár zahnán do nějaké zahrady a pak po nich skupinka Maročanů chtěla peníze. Zkrátka a jednoduše, hlavně opatrně!

5. PIJTE JEN BALENOU VODU

Zpět k bodu 2.:) Vodu z kohoutku bych tady prostě nezkoušela. Já si i čistila zuby kupovanou. Vím, že kluci si bez problému čistili kohoutkovou. Tak asi záleží na tom, jak jste na tyto věci citliví:).

6. Pozor na KVALITU ZBOŽÍ

Asi jako všude jinde na světě, tak i tady najdete různorodou kvalitu zboží. Třeba takový arganový olej, kterým je Maroko význačné, se velmi často míchá s obyčejných kuchyňským olejem. Arganový olej je přirozeně minimálně mastný po styku s pokožkou nemá vlastně téměř žádnou vůni. Podvodníci to dělají tak, že dají do 2/3 lahvičky obyčejný obarvený olej a seshora nalijí malé množství toho arganového. Když takový olej pak vyzkoušíte, zkoušíte opravdu ten arganový, ale ze 2/3 pak koupíte obyčejný olej. Přiznám se, že jsem nepřišla na to, jak tedy poznat opravdu pravý nešizený arganový olej. Nakonec jsem si lahvičku tohoto oleje koupila poblíž Essaouirie, kde argánie rostou – mimochodem, mají z toho taky jednu z jejich atrakcí. Na arganech jsou totiž všude vylezlé kozy. Vypadá to nejdřív roztomile. Kozy na stromy prý lezou přirozeně, ale tyto tam tedy dobrovolně nebyly:/. Nicméně svůj arganový olej jsem koupila přímo v jeho výrobně – vše se dělá ručně po staru. Navíc byly s pumpičkou a sprejem, takže snad žádný jiný olej opravdu neobsahovali. Ale kdo ví:D. U kvality si dejte pozor třeba také na boty nebo koberce. Určitě si ale dovezte domů jejich božský čaje a koření.

7. Smlouvejte?

Ano, ten otazník je tam správně. Do Maroka jedete s velkým očekáváním, jak všechno usmlouváte na 1/3 ceny a pak se to neděje a vy nevíte, kde je chyba. Určitě musíte být smlouvací typ, to je jasný. Nám se staly ale i nepříjemné situace, kdy se obchodník opravdu urazil a naštval, že jsme znevažovali jeho cenu a rozhodli se nakonec zboží nekoupit. Možná to byla nějaká „hra“, ale bylo to dost nepříjemné. Hlavně proto, že jsme se do obchodu nakonec pro zboží vrátili – nikde jsme jej levněji a kvalitněji nesehnali. Pán byl na nás pak už velmi odměřený. Já sama smlouvat asi moc neumím, ale ve většině případů nás raději poslali z obchodů pryč než aby nám dali na zboží větší slevu.

Taxi jsme se snažili usmlouvat pokaždé. Stalo se nám ale, že taxík prostě odjel. Nějaký kamarádův známý tvrdil, že jezdil tak za 20-30 dirhamů, což se nám nikdy nepodařilo. Jednou nás taxikář vzal a vozil celé odpoledne, vlastně tak spontánně, původní záměr to nebyl. Nakonec jsme ale došli k tomu, že nás vozil po zvláštních místech, kam jsme vlastně nechtěli. Prostě nevím doteď, kdo nás vodil za nos a kdo byl fér. Na druhou stranu mám jednu ryze pozitivní taxi story. Majk totiž nechal v jednom z taxíků telefon – jeden z novějších iPhonů. Zjistil to až ve chvíli, kdy bylo auto v nedohlednu. V ČR bych se s telefonem už asi rozloučila a v Maroku jsem si říkala, že teda uvidíme, jací lidé tu doopravdy jsou. Na telefon jsme neustále volali. Pán řidič to nakonec opravdu vzal a telefon dovezl zpátky – samozřejmě se do toho zapojilo asi dalších 5 lidí okolo, jako vždy a do všeho:D. Majk mu za dovezení telefonu dal 100 dirhamů a všichni byly happy. Tohle byla prostě jedna z těch dobrých zkušeností s Marokem:).

Zpět ke smlouvání. Co rozhodně neusmlouváte, to jsou ceny pomerančových džusů, ty jsou samy o sobě tak levné, že už dolů více nepůjdou. Stejně tak se nesmlouvá třeba v restauracích. Naopak pokud jste někdy na kraji pouště a chcete se projet na dromedárech, tak tam je opravdu velký prostor ke smlouvání.

 

8. Zahalování žen

To je jedna z prvních věcí, které ženy řeší, při cestě do Maroka. A jak to teda je? Marakeš je hodně otevřená a zvyklá na turisty. Dokonce samotné Maročanky (některé) se občas oblečou vyzývavě. Ve většině případů nosí ale ženy dlouhé kalhoty/šaty, dlouhý rukáv a šátek na hlavě. Myslím tím místní ženy. Turistky uvidíte i v kraťasech a tričku s hlubokým výstřihem. Je to tedy na vás, v čem budete cítit komfortně. Já jsem nosila vždy dlouhé šaty, sukni nebo kalhoty. Horní díl jsem řešila buď krátkým rukávem nebo i ramínkovým tričkem. Pro jistotu jsem si vždy přibalila šátek přes ramena. Určitě ale volte lehké a prodyšné materiály, pak vám bude fajn i v dlouhé sukni:).

Co je ale také důležité říct – s kamarádkou (taky blondýnou) jsme se tu snad ani jednou nebály v tom smyslu, že bychom se cítili ohroženě, že na nás někdo kouká. Řekla bych, že to bylo tím, že jsme tam byly s partnery, kteří se od nás skoro nehnuli. Kluci to vnímali teda zase trošku jinak. Kamarád se o kamarádku trošku více bál a prý vypozoroval, že když stála někdy chvíli a zdánlivě sama, hned se k ní někdo začal blížit. No, nemyslím si, že to bylo tak horké, spíš ji chtěl něco prodat:D. Každopádně – mít s sebou jako žena muže (klidně kamaráda) je určitě příjemnější a v tomto ohledu to podpoří pocit vaší bezpečnosti.

+ nerovnosti a rozdíly

Toto není nic, na co byste si měli dát pozor, ale je to věc, nad kterou jsem se neustále zamýšlela. Za peníze v Praze dům, říká se. A není tomu jinak ani tady. Prvním setkáním s nepochopitelným kontrastem byla návštěva Carrefouru a obchodního centra, ve kterém obchod byl. Chtěli jsme si jen koupit první večer něco na jídlo a nechali se zavést taxíkem právě sem. Po tom dni v Medině, kdy jsme viděli x řeznictví na ulici!, tu byl najednou Carrefour snad úplně se vším (tolik toho nemáme snad ani v ČR). Celý ten obchoďák byl prostě moderní, jak kdekoliv jinde v evropské metropoli. A nebyl plný turistů, ale místních. Oproti centru Marakeše mi to přišlo až neuvěřitelné, takový kontrast. Silnější zážitek byla ale naše projížďka v místě za Marakeší, připomínající údajně poušť. Byl to takový oči otevírající zážitek. Už jen to, že místy to spíš vypadalo tak, že se projíždíme po smetišti. Nejvíce „wow“ ale bylo to, že celou dobu odněkud zněla hlasitá hudba. Když jsme se ptali, co to je, zjistili jsme, že to jde z přilehlého hotelu – jak řekl sám průvodce „for very rich people“. Pár metrů od tohoto hotelu bylo něco, co vypadalo jako slam. Domečky z nějakých kartonů a plechů. Průvodce nám velmi hrdě řekl, že to je jeho vesnice, kde žije celý život. Musím podotknout, že nevypadal nějak zanedbaně a uměl dobře anglicky. V tu chvíli jsem ale neměla slov a fakt hleděla. Moc dobře vím, že takových míst je na světe spoustu. Vidět to je ale něco úplně jiného. No a myslím, že za zmínku stojí i to, že v Maroku najdete i jedny z nejluxusnějších a zároveň nejdražších hotelů světa. Jen tak pro zajímavost jsem našla třeba pokoj na noc za 40 tisíc a to nebyl určitě ten nejdražší.

A ještě jedna věc. Pokud umíte francouzsky, jste v Maroku velmi správně. Francouzsky se totiž domluvíte s každým.). Anglicky mluvila ale obstojně většina lidí, se kterými jsme se setkali:).

5 tipů, co vidět v Marakeši

A) Náměstí Djemaa El Fna + souk (trhy)

Jsem si téměř jistá, že i kdybyste chtěli, toto hlavní náměstí neminete. Otázkou ale je, co na něj řeknete. Když si jej teď vybavuji, mísí se ve mně zase rozporuplné pocity. Na jednu stranu takové trošku vzrušení z něčeho tolik jiného a na druhou stranu můj „oblíbený“ strach. Náměstí není nijak krásné,v noci je to prý ale jiná (což jsme my nestihli), a všude je spousta stánků. Před den jsou otevřené ty s čerstvými džusy, jeden vedle druhého a všechny úplně stejné. Prodavači na vás budou pokřikovat „excuse me“, až to bude vypadat, že vám něco upadlo, ale ne, chtějí vám jen prodat tak 30l džusu:D. Další stánky čekají na večerní prodej jídla. Do toho jsou po celém náměstí rozprostřeni lidé s hady. Ti hadi si tam prostě jen tak leží na zemi. A navíc i kobry. Docela strašidelné:D. Další osoby, které tu potkáte, jsou ženy malující hennou na kůži. (Pokud byste se pro hennu rozhodli, ujistěte se, že váš hotel si neúčtuje za zamazané povlečení. Henna prý nejde vyprat a třeba v našem Riadu bylo toto znečištění sankciované.) Nejhorší ze všeho byli ale lidé s opičkami v řetězech. To mi trhalo srdce a nechtěla jsem se na to vůbec dívat.

Hned z náměstí se dostanete do opravdového labyrintu tržišť. Čeká vás tu to stejné pokřikování jako u prodejců s džusy. Doporučuji navštívit jednou. Pak toho budete mít myslím si až nad hlavu:). Koupíte zde ale snad úplně vše. Také se trhy dělí podle druhů, my třeba hledali trh jen s kořením a našli jsme trh s botami. Najdete tu i spoustu vetešnictví, kde mají hromady a hromady různých věcí, které často nedávají smysl. Pak je tu samozřejmě spousta napodobenin drahých značek a různých nesmyslů. Já opravdu doporučuji zastavit se u nějakého stánku s kořením a čajem – mají spoustu různých „vychytávek“, které vám ochotně předvedou (očekávají pak ale teda i nějaký ten nákup).

B) Zahrady Jardin Majorelle + Muzeum Yves Saint Laurenta

Jestli vám něco říká móda, tak muzeum tohoto návrhářského génia rozhodně nesmíte vynechat. Muzeum je opravdu krásné se spoustou Laurentových modelů. Nečekejte však nic velkého, je poměrně maličké, ale stojí za to. Hned vedle muzea najdete zahrady Jardin Majorelle, které kdysi právě Yves se svým partnerem koupili. Bylo to ve chvíli, kdy se o místo zajímal nějaký hotelový řetězec a oni nechtěli přijít o svoji milovanou část Marakaše, která jim byla inspirací. Zahrady samy o sobě mi nepřijdou tak velkým zážitkem jako to celé propojení na Yvese a historie, která se zde psala. Zahrady jsou typické svými kaktusy a hlavně modrým domem uprostřed zahrad, který je naprosto must have místem pro instagramovou fotku:D.

V zahradách najdete i berberské muzeum – to můžete ale klidně vynechat. Je to malinké a nic moc zajímavého se v něm nedozvíte, pokud teda nejste blázni do berberské kultury:D.

C) Bahia Palace

Bahia Palace je jedním z těch míst, které dle mého stojí za to navštívit. Mohlo by se zdát, že palác je starý několik set let, ale není tomu tak. Byl postaven teprve v 19. století. Najdete zde ale spoustu fotogenických zákoutí. Navíc je palác poměrně rozsáhlý, takže se vstupné sem vyplatí:). Pokud vás zajímá něco víc z historie, koukněte sem.

D) Zahrada Le Jardin Secret

Le Jardin Secret naplňuje přesně svůj název – skrytá zahrada. Na druhou stranu, ono je všechno v Marakeši takové skryté:D. Stejně jako nás překvapil náš Riad, překvapila nás i existence této zahrady. Měli jsme ji tedy zařazenou až vespod našeho listu toho, co chceme vidět. Nakonec to bylo ale docela příjemné. Opět se musíte připravit na zaplacení vstupného – je pak dobré být naladěn na takový relax a pohodu v zahradách. Zahrady nejsou nějaké obrovské, ale najdete zde kavárničky a můžete si tak odpočinout od prašných ulici Marakeše.

E) Zahrady Menara Gardens

Rovnou podotýkám, že toto místo jsme vidět nestihli. Místo toho nás totiž už zmiňovaný taxikář zavezl někam – přemýšlím, co to bylo za místo:D – prý nejvíce podobné místo poušti:D. Nakonec jeho záměr nebyl asi špatný – prý bychom v Menara Gardens neměli vlastně co dělat. Je to jen  obrovský „bazén“ uprostřed, nějaký malý dům a tuším, že olivovníky. Tak, kam nás vzal, jsme se mohli projet na dromedárech nebo čtyřkolkách.

Co jsme viděli mimo Marakeš?

Během pobytu jsme z 5 dnů, věnovali 2 dny cestě mimo Marakeš. Oba jsme měli domluvené přes náš Riad.

Essaouiria

Tohle je za mě (naši skupinu) rozhodně MUST SEE! Essaouria mi zní jako nějaké město z Narnie a bylo pro mě vlastně docela kouzelné. Jde o přímořské městečko, které bylo postaveno pod silným vlivem Portugalců. Už když do města přijedete, hned uvidíte velký rozdíl. Evropský vliv je zde v architektuře určitě cítit. Vše je takové otevřenější, barevnější.

Původním záměrem bylo, že se zde budeme koupat. Ehm. Tak to se bohužel neudálo. Jedním z důvodů byla zima. Vážně, foukal opravdu studený vítr! Druhým bylo to, že by se nám tady nikomu do plavek nechtělo. Nepůsobilo to jako moře, ke kterému se jezdíte koupat (a pár lidí se koupalo). I pláž byla taková. No zkrátka prostě ne. Navíc mezi těmi pár lidmi, kteří se koupali, byla možná jedna žena v plávkách, zbytek byl oblečený.

O to víc jsme si užili samotné město. Jen pozor na včasné vyhledání místa na oběd. Pizzu se 3 druhy tavených sýrů si myslím nechcete:D.

Jo a po cestě na tento výlet vám s největší pravděpodobností zastaví i ve výrobně arganového oleje a produktů z něj.

Vodopády

Z Marakeše máte možnost jet na výlet hned na dvoje vodopády. Jedny jsou větší a setkáte se tam i s volně žijícími opicemi. Jsou ale o dost dál, než ty menší, které jsme navštívili. My jsme si vybrali vodopády, které byly asi jen něco přes hodinu cestu – Setti Fatma. Vodopády jsou opravdu malinké, ale výlet je to rozhodně zajímavý. Jen si prosím neberte kluzké boty a dlouhé šaty nebo sukni. Jako já. To byla katastrofa a já tak nadávala. Cestou k vodopádům musíte nejdříve zdolat kousek hory. Vezme si vás sice na starost průvodce a ochotně vám pomůže v náročnějším terénu, ale stejně. A k tomu ochotně, pak natáhne ruku, ať mu všichni dáte spropitné:D. Nicméně, celý tento výlet je poměrně velkým zážitkem a něco takového jen tak neuvidíte. A tím nemyslím vodopády, ale vše okolo. Nejvíc nemůžu z toho, jak podél řeky, která tekla údolím, existuje nespočet „restaurací“ s miliardou barevných plastových židlí a sedaček, které jsou s velkou oblibou přímo v řece. Skvělý výlet pro dobrodruhy, kteří chtějí co nejvíce objevovat:)

Co jsme nestihli?

Jediná věc, co mi byla líto a kterou jsme nestihli, byl dvoudenní výlet do pouště. Viděla jsem fotky u Maťky ze Stvoryzkuchyne.sk a věrím, že to mohla být opravdu paráda. Myslím, že se takové výlety z můžete rezervovat v každém Riadu – náš je nabízel. Každopádně součást tohoto výletu je noc ve stanech přímo na poušti, večeře u ohně při západu slunce (samozřejmě zase v poušti:D), můžete se projet na čtyřkolkách nebo velboudech (správě dromedárech, velblboudi tu nejsou, ale my jim tam říkáme, žejo:D).

Míst po Maroku, které stojí za návštěvu je pak celá řada. Záleží pak jestli jste ten typ člověka, který Maroku propadne nebo typ, jako já, kterému to jednou stačilo. Ať to ale nezní zas tak negativně. Čím delší doba od našeho pobytu uplynula, tím na to mám lepší vzpomínky. No, ale stejně, jednou stačilo:D.

 

Jo a berte tento článek prosím tak, že je opravdu psán z mého pohledu a mé zkušenosti. Pokud jste byli z Maroka nadšení, tak je to jedině dobře:). Každý máme jiné preference a máme rádi jiné věci:).