Náš první den na Krétě končil se společnou myšlenkou na to, že jsme malinko zklamaní. Náš poslední den dovolené na Krétě ale končil s myšlenkou, že se na toto krásné místo moc rádi vrátíme!:)

Sedíme s Majkem v obýváku na sedačce a já už asi po padesáté projíždím servery cestovek, ceny letenek a booking. Končím opět s tím, že nejsem zkrátka asi schopná něco vybrat. Za cílovou destinaci jsem sice vybrala Řecko, respektive řecké ostrovy, ale už to vybrat ten jeden bylo dost náročné:D. Začala jsem totiž ostrovy jako je Mykonos a Santorini. Po projití bookingu jsem si oba ostrovy pomyslně přeškrtla. Kdysi dávno jsem byla na Kosu, dokonce 2 x, a 2x jsem byla zklamaná. Byla jsem teda pěknej puberťák, takže težko říct, jak by se mi tam líbilo teď, ale 2x prostě stačilo. Tak přišly do hry takové ty dovolenkové klasiky jako je Rhodos, Kréta nebo Zakynthos. Na Zakynthosu nebylo příliš volného ubytování kvůli jeho velikosti. S Rhodosem a Krétou to bylo o dost lepší. Jenže jsem vybírala a vybírala, až jsem se do toho zamotala. Musel se do toho vložit Majk. Po mém několikátem „nikdy to nevyberu“, vzal telefon, našel letenky na Krétu a zeptal se mě, jestli teda Kréta v termínu 16.-25-7. A tohle jsem asi přesně potřebovala, protože jsem okamžitě souhlasila. S ubytováním musel být podobně rázný :D. Mám vždycky pocit, že co když vyberu něco, co vlastně nebude dobrý a budeme z toho všichni zklamaní. Přemýšleli jsem totiž i o tom, jestli jet do nějakého resortu s jídlem nebo jako jezdíme většinou, do nějakého apartmánu i s kuchyní. Nakonec vyhrála druhá varianta, protože na velký hotel jsme se necítili a chtěli objevovat řeckou kuchyni – okay, já jsem ji chtěla objevovat.

Cesta na Krétu

Na Krétu se během sezóny vypravuje i několik letadel za den. Pokud jako my nechcete podnikat svoji dovolenou s cestovkou, stačí si jen koupit letenku (Buď přímo na webu dané společnosti nebo třeba na kiwi.com – nedoporučujeme moc gotogate.com; správa rezervace tam je zbytečně komplikovaná. Obecně je nejlepší jít přímo přes danou leteckou společnost. Ať už kvůli možnosti upgradu pro lepší letenky nebo další správě. Nicméně na kiwi za vás zase telefonicky vyřeší všechny další možné požadavky.) a pak zvlášť rezervovat ubytování – tady doporučuji prostě klasicky booking.com.

Náš let byl z Prahy asi v 5 ráno. S vidinou toho, že máme před sebou celý den na Krétě (půlku jsme všichni prospali:D). Cesta trvala asi jen 2,5 hodiny, což se dalo krásně zvládnout i s naším malým raubířem. A že v letadle pěkně rošťačil. Nechtěl vůbec spát, skákal jako opice a házel dudlík spolucestujícím. Taky je trošku nakopal do zad:D. Pardón, no. Nakonec padl únavou, protože vstávání ve 2 ráno dolehlo i na něj. Na letišti jsme měli předem rezervované auto na celou dobu pobytu spolu s dětskou autosedačkou. Majk zvolil půjčovnu SK – auta nemají tak vymazlená jako v konkurenčních světoznámých půjčovnách, ale zase o to levnější:). Auto jsme využívali opravdu každý den. A to už jen proto, že naše ubytování nebylo přímo u moře.

Koutouloufari – Malebná vesnička s božským jídlem aneb kde jste zakotvili

Když jsme vybírali ubytování, neměla jsem tušení, kam na ostrově přesně jet. Přímo okolí Heraklionu, jakožto hlavního města, jsem nechtěla, tak jsme zamířili ještě kousek dál na východ, poblíž letoviska Hersonissos. Ubytovali jsme se v Esperides Resort&Spa – vybrali jsme si pokoj s vlastní vířivkou se snídaní. Původně jsem mysleli, že budeme mít apartmán a ne jen jeden malý pokoj. Oddělenou kuchyň nebo nějakou obývací část jsme chtěli kvůli Mikimu – aby mohl večer spinkat a my si dát třeba víno nebo se podívat na film. Díky jednomu pokoji jsem usínala každý večer spolu s Mikim. Kuchyňka byla také hodně malinká. Na přípravu mléka  a kaše pro Mikiho stačila, ale žádné větší vaření se tu moc podnikat nedalo. Nicméně pokoj byl čistý, což je pro mě základ:) a vířivka byla prostě skvělá! Miki si ji hned zamiloval a každý den vyžadoval jedno podvečerní víření. Resort nabízí i klasické pokoje (ty budou hodně mini), mezonety nebo třeba i pokoje s vlastním bazénem. Pro všechny jsou k dispozici 2 bazény, venkovní malá posilovna a restaurace. Snídaně nás zprvu nadchla, ale pátý den jsme ji byly už celkem přejedení. Ubytování bylo tedy vcelku příjemné, ale asi bychom přímo sem už podruhé nejeli. Poměr cena/výkon totiž úplně neodpovídal.

Za to vesnička Koutouloufari je místem, kam bych se klidně znovu podívala. Vůbec mi nevadilo, že se večer neprocházíme po promenádě přímo u moře. Naopak, tohle mělo takovou milou a příjemnou atmosféru, několik nádherných zákoutí, restaurace se skvělým jídlem a výhledem na západ slunce a nakonec i kupou koček. Pokud byste se zde někdy ocitli, dám vám i pár tipů, kde se najíst. Naším průvodcem po podnicích byl Tripadvisor a nezklamal:).

Iocasti – tady jsme večeřeli hned první večer a já byla zpočátku v šoku, když mě paní majitelka vzala za ruku, říkala mi sweetie a vedla nás ke stolu. Záhy jsem pochopila, že je to úplně normální chování Řeků. Do jaké míry to myslí upřímně, to nevím:D, ale jsou opravdu neskutečně milý, srdeční a pohostinní. V této restauraci jsem měla fantastický těstoviny s mořskými plody! A smažené kalamáry s tzatziky s černým česnekem.

Oniro– Do většiny podniků se vás budou snažit nalákat „lákači“:D Já jsem si je tak pojmenovala, protože celý večer stály u vstupu do podniku a lovili zákazníky. To této restaurace jsem prvně nechtěla, ale nakonec jsem tu měla famózní Mousaku a rybí polévku. Navíc téměř ve všech podnicích dostanete zdarma dezert nebo ovoce (meloun) a tzv. Raki – místní pálenka z vínových slupek. Já čekala na Ouzo, ale tady jelo tohle! Jo a i Miki tady dostal vlastní zmrzlinku a blikající skákací kuličku od paní majitelky. Navíc tohle byla přesně ta restaurace, kde byl nádherný výhled na pobřeží a západ slunce. Oniro nás nadchlo natolik, že jsme se tu stavili na poslední večeři – takže můžu doporučit i steaky nebo krevety saganaki – krevety s rajčaty, paprikou, ouzem a fetou. Saganaki taky najdete v menu jako vlastně řecký smažený sýr. Jo, nejen my v Česku smažákujeme :D. Každopádně krevety saganaki nejsou smažené a ani neobsahují stejný sýr, jako je ten smažený. Až u Janičky ze zasadnezdrave.cz jsem se dočetla, že saganaki je vlastně litinová pánvička, na které se tyto krevety připravují (on se na ní totiž pak správně podává i ten sýr). Samozřejmě ne úplně všude krevety na této pánvi opravdu dostanete.

The Alchemist – v tomto podniku nás nejvíce nadchla neuvěřitelná obsluha. Číšník si s každým po jídle dal panáka a ne jednoho:D. Donesl nám celkem 2 malé lahvičky s Raki (což je asi 5-6 panáků) a pak navíc panáka něčeho sladkého:D. Tady to fakt uměli. A jídlo bylo tak moc fajn:)

Co byste ale měli na Krétě určitě dál ochutnat je řecký salát (jen se ho nepřejezte jako my:D), gyros (já si jej jednou dala a dostala jsem vlastně nasekané steaky, což nebylo úplně ono) nebo dolmades – plněné vinné listy rýží, rajčaty a bylinkami. O řecké kuchyni by se dal napsat celý článek zvlášť. Slíbila jsem vám ale i nějaké řecké recepty a dostanete tato kuchyně ještě prostor.

Pláže v okolí

Náš první den jsme nemohli nenavštívit pláž. A i kvůli našemu výběru jsme byli lehce zklamaní. Název už si bohužel nepamatuju. Nicméně hned pod kopcem z našeho ubytování byla Star Beach. Taková pláž pro všechny. Dá se tam pařit, být v rodinné části s dětmi. Ani tady jsme se ale ani jednou nekoupali a naší pláží se stala Stalis Beach. Poměrně dlouhá pláž s promenádou plnou restaurací a kaváren. Pláže tam nejsou většinou klasicky ty veřejné, ale po částech patří jednotlivým podnikům, které tam mají svoje lehátka a pronajímají je. První den na Stalis beach jsme leželi na jedné z lehátky přecpaných pláží. Neměla jsem vůbec pocit komfortu a nějakého soukromí. Další dny jsme našli podnik Beachcomber, který se stal našim oblíbeným na zbytek dovolené. Nejen že sama restaurace byla fakt krásná, měli i komfortní lehátka a jako jedni z mála nevyužili každého centrimentru, kam se dalo vecpat o lehátko navíc. Pronájem stál 10 euro na den/set s lehátky a matrací a 8 euro bez matrace. Přímo na pláži chodili číšníci a tak bylo možné si celý den objednat pití nebo jídlo. Navíc tu kvůli vyšší ceně (jinak je to kolem 7 euro na den) nebylo ani tolik lidí. Moře je v této části Kréty divočejší a tak očekávejte vlny a s nimi i řasy ve vodě. Moře je ale jinak krásné a čisté. Miki se nejdříve vln hodně bál, nakonec se chodil ale koupat s námi a užíval si to:).

Výlety po Krétě

Jak jsem říkala, Tripavisor byl náš nejlepší parťák a to nejen pro výběr restaurací. Už během druhého dne Majk zjistil, že jsme „na špatné straně“ ostrova. Všechny ty dokonalé ala Karibik pláže byli totiž na západě. A to byly takové 3 hodiny cesty od nás. Nic moc no. Nejdřív jsem si říkala, že to asi nedáme, ale nakonec jsme se odhodlali a udělali si hned dvoudenní výlet. Na jeden den by to nemělo smysl. Museli jsme tak oželet jednu zaplacenou noc v Koutouloufari a vzít si ubytování někde po cestě.

St. Nicolas Chapel

Prvním tipem, kam se zastavil je kostelík St. Nicolas Chapel . Je to spíš taková kaplička v moři s kamennou cestou k ní. Poblíž je i hezká pláž s klidným mořem a opravdu hezká taverna s výhledem na moře – a výběrem čerstvých ryb. Jídlo jsme tu ale nezkoušeli a stavili se jen na něco k pití.

Balos Lagoon

Rozhodně na dovolené na Krétě uvidíte zhruba 350x cestovních kanceláří s nabídkou výletů a úplně každý nabízí výlet na Balos. Taky mi lagunu spoustu z vás doporučovalo a při pohledech na fotky jsem naznala, že to potřebuju zkrátka vidět. V den našeho výletu byla ale asi zřejmě spousta dalších lidí, kteří měli tuto potřebu a tak jsme na Balos nedostali. Přijeli jsme asi 8 km od něj a při placení poplatku 1 euro/osoba nám bylo oznámeno, že parkoviště je zcela plné a museli bychom zaparkovat asi 4,5 km od laguny. A jít to pěšky. S Mikim na zádech. V rukách. Rozhodně ne v nosítku, protože to jsme neměli. Tak jsme to vzdali a vydali se další necelou hodinu na Efalonisi beach.

Pokud vás ale Balos láká, můžete využít některou z cestovek a vyrazit s nimi na Balos na výlet – já viděla většinou výlety lodí. Druhou možností je vyrazit opravdu brzo a přijet na Balos ráno. Popř. kolem 16 hodiny, kdy už spousta lidí odjíždí. No a nebo si šplápnout těch 4,5 km:D.

Efalonisi beach

Fotky pláže Efalonisi uvidíte také na každém rohu – přesněji u každé cestovní kanceláře. Obrázky slibují ráj na zemi a Karibik v Evropě. Nevím proč, ale více mě lákal Balos, ač zážitek z obou míst bude zřejmě dost podobný. No, ale jak jsem psala, Balos nevyšel a plán B bylo Efalonisi. Cesta k této pláži je samo o sobě malým dobrodružstvím, protože vedle skrze hory. Pokud trpíte na závratě, stejně jako já, lepší je to celé asi prospat a řízení svěřit někomu, komu plně důvěřujete:D. Některá svodidla totiž zkrátka chybí a tak dále. Ale asi nic, co bych nezažila i třeba v Chorvatsku. Před pláží je několik velkých parkovišť a spousta a spousta aut a autobusů. Ve 4 odpoledne naštěstí už někteří výletníci pomalu odjížděli a tak jsme i zaparkovali hodně blízko. No a co vám budu, ta pláž nebo spíš laguna, je prostě nádherná!!! Slibovaný růžový písek tak doopravdy byl, ač pořádně vidět jej můžete jen u břehu, kde jej neustále přemílá voda. Voda tyrkysová, překrásně průzračná a klidná. Slunečník s lehátky vám tu zapůjčí za 9 euro – nicméně to nedoporučuji. Lehátka jsou opravdu jen pár centimetrů od sebe a není to nic příjemného na ležení. Jsou tu i dvě občerstvení, kde koupíte všemožné pití, zmrzliny a pochutiny. Pořádné jídlo už ale ne. Celkový dojem nám zkazily dvě věci. Spousta lidí a každých 5 minut se někdy kolem vás fotil. Prostě atrakce. Druhá věc, byly naše ztracené klíče v moři – kdo chce vědět víc, mám to natočené ve stories na Instagramu a uložené ve výběrech:D. Nicméně poučení na závěr i tak: NIKDY, si nedávejte cennosti do kapes od plavek, PÁNOVÉ!:D. A ženy do podprsenek:D.

Chania

Miluju města. A asi i proto patří návštěva Chanie k těm nejhezčím zážitkům z Kréty.

Při cestě z naší strany ostrova na Balos, jsme neměli šanci, vrátit se stejný den zpět. Věděli jsme, že budeme muset po cestě někde přespat. Naštěstí jsem nic nezarezervovala dopředu a tak Majkům nápad přespat v Chanii byl tím úplně nejlepším, co jsme mohli udělat. Do Chanie jsme přijeli až večer a ubytovali se v apartmánu hned v historickém cestu – ubytování se jmenovalo Polixeny´s Suites a můžu jej takto na přespání jen doporučit. Byla jsem z města tak natěšená, že jsme se jen rychle osprchovali z pláže a vyrazili prozkoumávat místní ulice. Jednoduše krásné město se spoustou taveren, obchůdků, kaváren, světel a spoustou lidí, kteří vyrazili do víru noci:). Restaurací tu je tolik, že jsme si nedokázali vybrat – okay, já jsem to nedokázala:D. Ale šli jsme třeba kolem vyhlášené „gyrosárny“, kterou mě mrzí, že jsme vynechali – pořádný gyros jsme totiž za celý pobyt neměla. Název byl Pork to Beef Wild. Nakonec jsme skončili v jedné z nejrušnějších ulic v podniku 63o Mezedosxoleion – měli totálně narváno a postupně vynášeli další a další stoly ven, aby usadili hosty. Nikdo nechce sedět uvnitř, když je venku teplo a ta atmosféra nočního města. Jídlo bylo fajn! Měla jsem kebab – což bylo něco jako čevápi nebo naše čevapčicí. Pak jsme měli skvělý tzatziky a pikantní pomazánku ze sýra feta. A pivo – Mythos! To bylo našim oblíbencem po celou dovolenou. Dostali jsem již tradičně dezert a Raki zdarma a navíc zaplatili asi nejmenší částku za večeři během celého pobytu. Takže ač jsem nebyla z restaurace zprvu až tak nadšená, bylo to nakonec vlastně moc přijemné:D.

Druhý den jsem měla jasnou první zastávku – kavárnu Monogram Roaster Coffee Shop, který byla asi 30 metrů od našeho ubytování. Už od pohledu jsem věděla, že si dám konečně fakt boží kafe! 😀 A nebylo tomu jinak. Vlastně jsem tady musela kafe zkusit už předchozí večer. Nemohla jsem odolat. Ráno jsme si dali i bábovku a pro Mikiho jeho oblíbené baby kafíčko – prostě našlehané mléko. Takže, všichni coffeelovers sem!:) Pak jsme si chtěli projít město i během dne. Ty skryté uličky jsou prostě nádherné. Třeba si tak jdete a najednou jste vlastně skoro u někoho doma. Tady to toulání a objevování města mě baví kolikrát víc než památky a významná místa. O městu to vypoví daleko daleko více:). Během našeho bloudění uličkami se čas posunul k poledni a tak jsme se rozhodli, že si ještě dáme oběd a popojede zase dál, někam k moři. Restauraci pro oběd jsme si nemohli vybrat lépe! Pokukovala jsem po ni už předchozí večer, ale bylo plno. Na oběd bylo město téměř prázdné a i samotný podnik. Jmenoval se Ginger Concept a podával opravdu dokonalý jídlo!! Tak božský houbový risotto jsem neměla roky! Salát z quinoi s halloumi byl famózní. Perfektně dochucený, lehký a prostě mňam. Nakonec jsme ochutnali i místní pizzu a také nezklamala. Byla opravdu poctivá s hromadou ingrediencí. Byla to asi jediná návštěva restaurace, kde neměli klasické řecké jídlo, ale stálo to fakt za to!!

Stavros beach

Po cestě zpět z Chanie na „naši stranu ostrova“ jsme si udělali zastávku na Stavros beach. Nevím, co jiného říct, než že se nám tam moc líbilo! Voda takřka stejná jako na Efalonisi, bílý písek a klidná zátoka. Pláž byla malinkatá a  jedna půlka byla volně přístupná, druhá se zpoplatněnými lehátky. S Mikim jsme potřebovali slunečník a stín. Takže jsme zamířili na placenou stranu pláže. Měli jsme štěstí na poslední volný set, o kterým jsem ještě tak trochu bojovala s párem mladých kluků:D. Při placení mě dost zaskočila částka 20 euro, ale stejně jsme neměli kam jinam jít. Plusem byly velké mezery mezi lehátky. Lehátka patřili opět k přilehlé restauraci s obsluhou na pláži. Cena piva 6 euro byla ale také dost vysoká. Běžně se jinak pohybovala kolem 4 euro i méně. Pláž to byla ale opravdu příjemná. Poměrně malá a opravdu krásná!:)

Agios Nicolaos

S Agios Nicolaos se vracím zase trošku na začátek naší dovolené. Od Koutouloufari je totiž asi 40 minut autem a tak jsme ji zvolili za výletní destinaci hned druhý den – na mnohá doporučení. Jedná se o malé městečko s přístavem, spoustou kaváren a restaurací a nebo i jezerem. Našli jsme zde i opravdu miniaturní pláž, kde jsme se koupali (skvělý je, že opravdu všude najdete budky pro převlečení). Restauraci vám tu ale bohužel doporučit neumím, jelikož jsme náhodně do jedné vlezli a bylo to dost průměrné. Takže kouknout na ten Tripadvisor se opravdu vyplatí. Jo a Mikiho jsme měli skoro celou dobu v kočárku a téměř všude jsme se bez problémů dostali. Agios Nicolaos samozřejmě není Chania, ale pokud budete východní straně ostrova, určitě stojí za výlet!

Knossos

Knossos byl naším posledním výletem na Krétě. Majk to potřeboval totiž nutně vidět a bylo to asi jen půl hodiny cesty od našeho ubytování. Z hlediska historie je to určitě hodně zajímavé místo, ale zároveň je to místo, kde vlastně nic moc není a ani o tom toho moc nevíme:D. Plus kočárek unfriendly:D. Nicméně, kdo neví, o co přesně jde. Knossos je největším archeologickým nalezištěm na Krétě. Říká se, že to je nebo byl palác. Přesto ani tak o palác nešlo jako o správní a politické centrum Minojské civilizace (samozřejmě opět údajně). První „palác“ zde byl postaven zhruba 2000 let př.n.l. Mělo zde být až kolem 1000 místností s funkcemi od ceremoniálních po sklady. Měly prý i odpadní systém a nebo zde byli třeba nalezeny hliněné destičky s lineárním písmem A a B. My jsme byli samozřejmě bez průvodce a tak jsme si dělali zastávky a četli informace z wikipedie. Určitě by to ale mělo jinou váhu s nějakým výkladem. Co je ale známější než historie komplexu je mýtus o Minotaurovi – tedy člověku s býčí hlavou. Dle legendy měl žít právě zde na Krétě a měl být uvězněn v labyrintu. Takže troška náhledu do historie a mýtů:D. Za těch 30 euro/za oba jsme čekali víc, ale co můžeme čekat od 4 tisíce let starýho paláce, žejo. Ještě aby tam dneska stál, když byl ještě roky zasypaný. Takže pro archeology must have. A sem tam i něco uvidíte:D.

Kréta je zkrátka ostrovem pro všechny a ostrovem, který má rozhodně co nabídnout. Moje kamarádka tam třeba kdysi jezdila kvůli nočnímu životu. Rodin s dětmi je tu ale také spoustu a to nemluvím o párech. Každý si najde to svoje a je jen na vás, jestli chcete dovolenou strávit spíše aktivně nebo v poklidu na lehátku u moře s drinkem v ruce. Já mám ráda kombinaci obojího a myslím, že jsme si právě obojího dostatečně užili. Nejvíc se mi ale z celého pobytu líbili naše večerní procházky a večeře v Koutouloufari, Chania, pláž Stavros a Beachcomber na Stalis beach. Viděla jsem tu ale i spoustu resortů ihned u moře – a to opravdu nádherných. Co jsme ale koukali při výběru ubytování, byli tyto fakt krásné resorty opravdu hodně drahé. Nicméně pokud byste nějaký takový hledali, české cestovky vynechejte, ty bohužel většinu těchto nových hotelů nenabízejí. No zkrátka, pokud váháte, jestli je Kréta tou správnou destinací, já ji doporučuji všema deseti:). A budu ráda za vaše další tipy:)