Žijeme online, milujem online!

Něco vám řeknu, upletla jsem si sama na sebe bič! Začala jsem pořádně blogovat a žít tímto virtuálním světem ve chvíli, kdy je každý moment vzácnější než kdy dřív. A tak od narození toho našeho malého stvoření každý den bojuju s tím, jestli to má cenu. Přemýšlím, jestli se na všechno nevykašlat a prostě jen nežít. Kromě toho, že to, co dělám je s online světem zcela a naprosto spojeno, je dnešní doba až tak trošku děsivá. Jen když se člověk kolem sebe rozhlédne. Třeba zrovna teď jedu ve vlaku a pán naproti mě drží v ruce telefon, další kouká do monitoru notebooku a vzápětí také bere telefon. O kousek dál dva pánové spí a další kouká do telefonu. Bojím se, že kdybych prošla uličkou, počet lidí lpících na některé z těchto technologií by mě vyděsil. Většinou kolem sebe příliš nekoukáme a tyto věci si ani pořádně neuvědomujeme. Žijeme v době, kdy nejsme závislí jen na ranní kávě, ale na kontaktu s okolím skrze internet. Ve vlaku by se to dalo ještě pochopit, ale není výjimkou, že pár na večeři kouká do mobilu, místo toho, aby si povídal a užíval společné chvíle.

Kde jsou ty časy, kdy jsem se rodičů prosila, jestli můžu na hodinu na internet a „líbímseti“ bylo vrcholem sociálních sítí v Česku. Pak se to najednou vše nějak zrychlilo a teď, když náhodou nejsme online, je problém. Nejen, že se od nás tato „nonstop pohotovost“ takřka vyžaduje, ale i my sami máme neustálou potřebu tento svět kontrolovat, aby nám náhodou něco neuniklo.

A tady vzniká můj velký paradox. Na jednu stranu díky tomuto posunu dělám něco, co mě doopravdy baví a naplňuje, na tu druhou se dost často sama cítím být otrokem online světa.

Dokud máte dostatek času, tak vás tohle asi až tolik netíží. Ve chvíli, kdy se stane něco takového, jako je narození miminka, s časem zacházíte opatrně. Najednou je ho málo a neustálá kontrola telefonu, jako zvyk z dřívějška, vám připadá zbytečná. Pak je tu ale ten pocit, co se stane, když se „odpojíme“.

V mém případě jsem si už ujasnila za těch posledních 8 měsíců jednu věc a zodpověděla si tak otázku, jestli tohle vše má vlastně cenu. Jestli v blogování pokračovat a tak se naplno dál propojovat s online světem. Odpovědí je, že to cenu má! Teď je teď, ale Mikínek také jednou vyroste a ač se současně můj svět točí výhradně kolem něj, něco malinko si přece jen nechávám i pro sebe. Stejně tak jako se má máma starat i sama o sebe, pečovat o sebe, tak ani mít dítě neznamená zahodit veškeré sny, zahodit seberealizaci. Miki je jednoznačně na prvním místě, ale jsem vděčná, že i díky svému skvělému muži a mamince můžu mít i chvíli pro sebe a tvořit.

Tohle ale není vše, co řeším. Pořád bojuji s tím, jak si čas rozložit. Kdy co dělat a naopak nedělat. Kdy vypnout online svět a naplno se ponořit jen do světa reálného. Jednou jsem se rozhodla pro tuto cestu, ale vše ji obětovat nechci. Najít v tomto rovnováhu, ještě ve spojitosti s blogováním a vším s ním spojeným, není věc úplně jednoduchá. Chci dělat vše jen tak, aby mi to bylo příjemné. Když přidávám fotku na instagram, chci z toho mít radost. Nedělat to jen z povinnosti, že teď musím.

Tento svět jede nonstop, ale já tak fungovat nechci! Proto jsem se rozhodla pro jednu věc! Nastolit si nějaký režim. A jako začátek se na jeden den v týdnu se hodit do naprostého OFFLINU a zapojit se tak do výzvy den bez telefonu. Už teď mi to přijde divné a mám strach, že mi snad něco uteče. Už to samo o sobě je absurdní. Nic mi neuteče. Naopak! Chci žít reálnou chvílí a nejen srdíčky na instagramu:).

Na závěr mám VÝZVU SMĚREM K VÁM! Přidejte se ke mně a dejme spolu DEN BEZ TELEFONU:). Já si vybrala jako ideální den sobotu. A zkusím hned tuhle. A neznamená to, že musíte zahodit telefon do křoví :D. Myslím, že postačí vypnout data a wifi nebo jen ty veškerá upozornění, co na nás neustále vyskakují:). A je jen na vás, zda to bude celý den, nebo část dne. Jde zkrátka o to, uvědomit si, kolik času na telefonech strávíme a mnohdy zcela zbytečně.  Vše potřebuje rovnováhu a já se tímto snažím najít tu svoji mezi virtuálním a reálným světem. Protože není nad to si sednout z přáteli, rodinou a jen tak prostě být!

S láskou,

M.