Od těhotenství k mateřství – jak se rodil Mikínek

Už když se Miki narodil, chtěla jsem co nejdříve napsat o tomto málem zázraku a všem okolo. Jak šel čas, šly tyto silné emoce do pozadí a moje potřeba se podělit, byla ukojena vyprávěním snad 150 přátelům a známým. Sama jsem tento příběh už nakonec i zkracovala. V návaznosti na článek o začátku mého těhotenství, vám ale něco málo o velkém finále dlužím:).

Těhotenství teď vnímám jako něco, co bylo tak před deseti lety. Určitě jste to už slyšeli, ale s miminkem plyne čas jinak, rychleji. Ke konci období očekávání každá (minimálně) prvorodička šílí, stříhá metr, staví se na hlavu a ptá se, kdy už to bude. Já sama jsem si celou dobu myslela, že budu prostě rodit dřív. Byla jsem o tom naprosto přesvědčená. Paní doktorka mi navíc asi 2 týdny před porodem tvrdila, že Mikin je už pěknej obr a porod je na spadnutí. No a a ono nic. Každý den jsme vstala natěšená, že snad už dnes. Večer jsem usínala malinko zklamaná,že zase nic. Zkoušela jsem všechny možné babské rady na vyvolání porodu. Už dva týdny pobolívání břicha. Poslíčci. Bylo mi špatně, nemohla jsem spát, venku bylo šílený vedro a byla jsem z toho všeho otrávená. Jestli jsem se něčeho bála, tak toho, že porodím snad až někdy v prosinci (termín jsem měla 2. srpna). Rozhodně ne porodu. Příroda to má opravdu chytře vymyšlené.

Koncem července jsem byla doslova v očekávání. Vlastně celý červenec. A to si představte v době, kdy vám všichni posílají fotky od moře. Vy sedíte doma, jak koule a nevíte co by. Nakonec jsem si řekla, že si ten volný čas musím ještě užít. Tak začaly nákupy ve velkém (pro miminko samozřejmě, já se nevešla vůbec do ničeho), koupačky u našich a taky jsem konečně začala vařit.

1.srpna byl ideální den na přípravu domácí pizzy. Podávaly se 4 druhy a navíc jedna bezlepková. K tomu nealkoholický koktejl, krásný počasí. Skvělý den.

2. srpna kolem 6 ráno jsem se ale začala budit. Zase břicho, ale teď nějak jinak. Kolem 11 jsem byla objednaná do své porodnice u Milosrdných bratří v Brně na kontrolu. Doufala jsem, že uslyším dobré zprávy. I když monitor ukazoval mírné stahy, k porodu to absolutně nebylo. Tak nic. Šlo se domů. Bolesti pokračovaly a v podvečer jsem odjížděla, ten den už podruhé, z porodnice s injekcí na zmírnění bolesti. V noci jsem si ještě udělala zastávku v jiné brněnské porodnici a o tomto zážitku nebudu raději více mluvit. Nicméně mě to tak psychicky vyčerpalo, že jsem pár hodin poté i spala. Teda, spala 10 minut, pak mě probudila bolest a takto pořád dokola.

3. srpna dopoledne následovala další návštěva mé porodnice, opět jsem jela zase domů. Toto celé skončilo 4. srpna kolem 2 hodiny ranní, kdy mě konečně přijali. Musím říct, že jsem byla už na pokraji kolapsu. Co následovalo, tady také popisovat nebudu. Jediné o co se podělím je to, že je 18:08 konečně přišel na svět náš malý poklad s 50 cm a 3, 410 g. Pojmenovali jsme ho Michael (i když téměř do poslední chvíle si všichni mysleli, že to bude malý Kryštof). Tak mě dojala, jak se o mě manžel celé ty dny staral, že se prostě musel jmenovat po něm! A ještěže tak. Malý je prostě Mikínek. Bumbrlík.

Toto dobrodružství mě tak vyčerpalo, že začátky s miminkem pro mě byly opravdu hodně náročné, pobyt v porodnici jeden velký stres a nechápala jsem, jak může někdo s miminkem něco stihnout. Zpětně ale na porod i pobyt v porodnici vzpomínám s velkou nostalgií. Tělo i mysl se se vším srovná a najednou to celé vypadá úplně jinak. Jedna z prvních zpráv, co jsem si po porodu psala se svou maminkou, byla: „mami, chápu, že jsem jedináček“:D. Byla jsem přesvědčená, že tohle už nikdy. No a co myslíte. Stačily zhruba 4 týdny a tento názor jsem změnila. A co víc, teď bych napsala“ mami, nechápu, že jsem jedináček“. Před pouhými čtyřmi měsíci jsem rodila a teď tu vedle mě leží chlapíček s vlastním názorem a já vůbec netuším, kam se podělo to malé miminko a všechen ten čas. Za to stojí všechna ta bolesti, i když trvá 3 dny.

Napadá mě spousta útržků a zážitků. Čas ale plyne a tak je těžší přeměnit obrazy ve slova. Toto si každá maminka musí prožít sama. I když totiž v dobrém radíte nastávajícím maminkám, ať odpočívají a netlačí na miminko, většinou na vás nedají. Stejně tak si nejde naplánovat porod. Já si naivně sepsala porodní plán, kterému jsem se sama po porodu vysmála. A nakonec, díky za dnešní dobu. Sama jsem měla komplikovaný porod a nebýt porodníků a porodnice, tak opravdu nevím.