Mateřství Zamyšlení Život

Kdy je ten správný čas na miminko?

Často se mnou moje okolí řeší, jak jinak, téma děti. Konkrétně to, kdy je vlastně ten správný čas si je pořídit. Někteří mají zvídavé dotazy, osobního charakteru, protože se třeba už sami o miminko snaží a zatím se nic neděje. Není tajemstvím, že ten, bez kterého si už neumíme náš život představit (pan Mikínek), nebyl miminkem přímo plánovaným. Určitě ne miminkem nechtěným, jen takovým menším překvapením:).

 

 

Pamatuji si, že když jsem byla mladší, představa toho, že já mám nějaké miminko, mě docela děsila. Ve chvíli, kdy jsem začala chodit s Majkem, jsem to ale měla už nastavené úplně jinak. Koukala jsem po miminkách, byla nadšená z každého těhotenství ve svém okolí a přišlo mi, že už bych klidně mohla mít i jedno své. S Majkem jsme spolu ale nebyli zrovna dlouhou dobu a tak bylo nějaké řešení dětí ještě vzdálenou budoucností. Osud tomu ale chtěl jinak a tak jsem jen pár dní před Vánoci 2016 zjistila, že jsem těhotná.

Náš vztah byl relativně čerstvou záležitostí a tohle zjištění byla taková ta chvíle, kdy se lidi projeví ve své pravé podstatě. Vztahy se můžou rozpadnout nebo naopak utužit. U nás to byl naštěstí ten druhý případ.

Ve chvíli, kdy miminko neplánujete nebo nejste manželé, na vás padne nejeden dotaz typu: „necháš si to?“, „a zvážilas všechny důsledky?“. Od první chvíle jsem věděla, že toho malýho broučka nedám! Pochybovačům jsem to třeba hned nahlas neřekla, ale v sobě jsem už toto měla rozhodnuté. Proč o tomto ale píšu? Mnoho těchto dotazů nebylo jen z důvodu krátkého vztahu s Majkem, ale ze spousty důvodů praktických. Nebydleli jsme spolu a vyhlídka vlastního bydlení vlastně ani nebyla. Já neměla zaděláno na tu zrovna nejvyšší mateřskou a Majk  kromě práce ještě studoval (a studuje) vysokou. Zkrátka ne zrovna vše bylo připravené pro příchod miminka. Ani na chvíli jsem tohle ale neviděla jako problém. A taky to problém nebyl, naopak to byla příležitost, jak dát věci do pohybu. Většina těch  nejzásadnější záležitostí vykrystalizovala během mého těhotenství a vyřešilo se spoustu otázek, které by dřív nebo později přišly na řadu. Dokonalá řešení jsme nenašli. Nespadl nám do klína žádný byt s obrovskou terasou ani jsme nevyhráli ve Sportce, ale všechny podstatné věci se (alespoň dočasně) vyřešily.

 

 

Taky kolem sebe slýchávám příběhy o tom, jak někdo odkládal miminko tak dlouho, až bylo jeho početí velmi problematické.  Nebo se o miminko snaží (někdy i roky), stále nic a pár se tím pak velmi trápí. Vůbec se tomu nedivím, měla bych to úplně stejně. Pak jsou tu ale jiné páry, a to ty, které říkají, že nejsou na dítě ještě připraveni. Že prý ještě nemají tu kariéru a nemají ty školy a nemají bydlení a vlastně musí nejdříve všeho dosáhnout a pak teda bude to dítě. Ano, může se to pak povést na první dobrou, ale je to opravdu velké štěstí. Navíc, kdy bude ta správná chvíle? Kdy bude to, čeho člověk dosáhl dost? Samozřejmě něco jiného jsou problémy na hraně existenční krize nebo když člověk není dostatečně zralý. Mluvím tady o fungujících dospělých párech, které v tom svém „životním plánu“ pořízení dětí zařazené mají.

Přivést na svět dítě je velká zodpovědnost, ale zároveň poslání a dle mého – takové naplnění onoho smyslu života. Já osobně jsem teď neskutečně vděčná za to, jak to u nás bylo. Musím tedy podotknout, že jsme s Majkem měli dopředu téma děti probrané a věděla jsem, že kdyby se něco takového stalo, není ten typ, co uteče na druhou stranu světa.

Oba jste to měli nastavené stejně, že už bychom se klidně i rodiči stali. Vnitřně jsem tedy připraveni byli, okolnosti však připraveny nebyly.

Upřímně jsem se ale bála toho, že bychom se jednou o dítě snažili a ono by to nešlo. Asi bych to nedokázala neřešit a nechat plynout. A jakmile se na něco člověk upne, může to být v tomto případě i velkým problémem. Co chci tímto říct je to, že dle mého ten zcela správný čas na miminko nenaplánujete. Ne vždy si řeknete „teď chceme dítě“ a simsala bim, je tu dítě.

Miminko může přijít o hodně později než jste plánovali a nebo naopak ve chvíli, kdy by vám přišlo v pořádku být ještě bezdětný pár. Hlavní je, že přijde a že vše se nějak zvládne a vyřeší:).

 

Kdyby za mnou přišla kamarádka, která má fungující vztah a ptala by se mě na radu, řekla bych jí, ať nechá věci plynout a miminko přijde v té správné chvíli. Na nic netlačit – ani jedním směrem. Nečekala bych ale na dokonalý byt nebo dosažení určitého bodu v kariéře. Děti vám dají mnohem víc než cokoliv jiného v životě a tak bych jejich příchod za námi brala a beru s velkým respektem a pokorou. Raduju se ze všech párů, kterým to vyšlo přesně tak, jak chtěly, ale není to samozřejmostí. K nám miminko nepřišlo ve chvíli, kdy jsme byli zcela připraveni. Donutilo nás si ale srovnat spoustu věcí a dalo nám tak ještě mnohem víc než jen už ten samotný zázrak, že je tu s námi:).

 

Related Posts

2 komentáře

  • Odpovědět
    Majk
    12. 4. 2018 at 0:15

    Jsi nejlepší!

  • Odpovědět
    Jak se měl Miki vlastně jmenovat? Aneb osudový výběr jména. – MamaChef
    20. 4. 2018 at 17:16

    […] vztahu bylo ale miminko na cestě. Jak jsem tuto situaci zvládli, jsem už popisovala ve článku Kdy je ten správný čas na miminko?  Nicméně se vše zvládlo a vyřešilo a na pořadu dne byl výběr jména. Že byl Mikroskop […]

  • Zanechat odpověď