Přirozený vývoj

Kde něco končí, tam něco nového začíná. Jedna cesta končí a další začíná. V tomto případě jsem nečekala na to, co bude dál, ale vzala vše do svých rukou a tak jsem tady. Coudy´s Cookies se stalo minulostí a z popela se zrodila MamaChef. Tento krok byl krokem naprosto logickým a vlastně se i divím, že nepřišel o dost dříve. Pravdou tedy zůstává, že ještě pár měsíců zpět bych si žádný nový blog nezakládala a konec s Coudy´s by byl pro mě i koncem blogování. Přesto všechno bylo Coudy´s Cookies pro mě něčím zcela výjimečným.

Jídlo miluju od malička a vždy jsem se o něj a vše kolem zajímala. Trávila jsem čas v kuchyni a vařila s maminkou. Později jsem zůstala ale jen vděčným strávníkem a k přípravě vlastních jídel jsem se nehrnula.

Během vysokoškolských let jsem už opět vařila pravidelně a se zapálením, hledala různou inspiraci a narazila na tzv. foodblogery, tedy foodblogerky. Projíždění foodblogů se stalo mým koníčkem a byla jsem z této tvorby unešená. Vytvořit si tak vlastní blog. Ale to přece nešlo, vždyť jsem nic neuměla. Jenže přišel impuls, který nakopl mé vnitřní ego a tak ve druhé půlce roku 2014 začala moje cesta s blogem Coudy´s Cookies. Mimochodem, tím impulsem bylo to, že můj tehdejší přítel neustále chválil kulinářské umění svých spolubydlících. Já se naštvala a řekla si,že to přece umím taky tak! A co tak, ještě líp. Tak zpětně v tomto bezvýznamném momentu vnímám velkou chvíli pro sebe samu a taky to, že lidi okolo nás potkáváme vždy za nějakým účelem. Tak vznikl blog s tím asi úplně nejhloupějším názvem, jaký jsem si mohla vymyslet.

Za těch dva a půl roku se toho událo opravdu hodně. Vždy jsem si stěžovala, že je mi můj blog k ničemu, že z něj vlastně nic nemám. Napadalo mě, jestli někdo ty recepty vůbec využije. Blog mi ale vždy vracel to, co jsem do něj sama vkládala. Teď už to vím. Každopádně mi byl ale společníkem a motivací pro další kroky, které jsem na své „food“ cestě podnikala. Od prvních cupcakes a šílených fotek na facebooku (které se mi tenkrát fakt líbily) jsem se začala věnovat více fotografii, jídlo mě začalo zajímat z profesionálního hlediska a tak jsem strávila nespočet hodin zavřená v profi kuchyni a pracovala na sobě, sebrala jsem odvahu a přihlásila se do soutěže MasterChef a hlavně si začala v této sféře konečně věřit. To vše zpočátku vlastně kvůli blogu a tomu, co jsem dělala. Teď už chápu, že nebýt toho podzimu 2014 možná jsem úplně někde jinde. Dost určitě neznám spoustu, pro mě dnes, tolik důležitých lidí a marně hledám to, čím se seberealizuji.

Loni v létě se můj svět otočil vzhůru nohama a najednou jsem to už nebyla jen já, ale někdo další. Můj syn Michael.

O dva roky později vdaná paní Hladjuk s miminkem v náručí. A tak jsem začala mít potřebu  sdělovat a posílat dál i něco jiného než jen recepty.  Měla jsem to takto vlastně vždycky, ale strach mě zahnal pokaždé zpátky. S dítětem spadlo spoustu mnou vystavěných bariér a tohle byla jedna z nich. Strhávala jsem ji pomalu a opatrně, ale povedlo se.

Zřejmě taky nikdo moc netuší, co mělo to Coudy´s Cookies znamenat. Měl to být „chytrý“ dvojsmysl. Coudy je totiž můj kocour, teď teda už spíš mých rodičů. A Cookie je krom sušenky taky naše kočka. Obě tyto zvířátka pořád zbožňuju, ale už nejsou mým středobodem. Už je všechno jinak a s tímto přirozeným vývojem je přirozený i krok dál, krok vpřed.

A tak jsem tady, jako MamaChef. Vše, co mě vystihuje. Vše, co posílám dál. Já a můj MimiChef 🙂 .