První let, první dovolená – Amsterdam

Zhruba v půlce května se mi splnil jeden opravdu velký sen. Jelikož cestování opravdu miluji, vždy jsem si tajně přála, mít příležitost jet v rámci mého blogu na nějaký press trip. Vždy koukám na instastories, kde jaká blogerka zrovna a přistihnu se zasněná, jaké by to bylo, moct tam také být. Někdy v průběhu dubna mi zavolala nejmilejší Ivča z Nutricie, se kterou spolupracuji, a na jeden takový press trip mě pozvala. Nemohla jsem tomu uvěřit, že se to doopravdy děje. I jsem si ze začátku říkala, že to třeba nevyjde. Přeci mám Mikínka a nemůžu někam jen tak odjet. Ale víte co, Mikis i velkej Majk jeli oba se mnou! Krom toho, že jsem měla tu možnost jet s rodinou, jela jsem i se svými blogerskými kamarádkami. A navíc naší destinací bylo Holandsko!

Nemohla jsem se dočkat. Na druhou stranu jsem měla i značné obavy – první let s tím naším Bumbrlíkem! Ale věděla jsem, že první let s miminkem nebudu absolvovat sama, že budu mít s sebou Majka, a to mě uklidňovalo.

Odlet do Amsterdamu byl z Prahy už kolem 9 hodiny ranní. Cestu z Brna jsem nechtěli nechávat na brzy ráno a tak jsem se rozhodli, že noc před odletem strávíme v Praze. V odpoledních hodinách jsme se potkali s Kačkou a celou Jaškovic familií u hotelu a šli se procházet Prahou a užívat si horké jarní počasí. Nevynechali jsme ani oblíbené Cacao, kde jsme si opravdu dopřáli :D. A taky jsem zjistila, že jsem o dost přicházela, když jsem až teď měla jejich zákusky. Dost jsem se zamilovala do takové čokoládové koule, které je ve stylu Kinder Maxi King. Docela dost mi tento podnik chybí u nás v Brně!:) Den v Praze jsme zakončili večeří na pokoji, já se koukla na SuperStar (koukám asi po 258 letech :D) a šli jsme spát.

Ráno jsme vše sbalili, nachystali, ale něco nám chybělo. Los Mikínos spal jak zabitej. Dost nevšední situace. Většinou po nám leze, ať vstáváme nebo se dožaduje pozornosti z postýlky. Když jsem ho chudáčka něžně probudila, stejně vůbec nechápal, co se děje a koukal na nás dost zmateně:D.

Na letišti jsem byli za chviličku a já si už tam uvědomila, jak mi cestování chybělo. Ten ruch a shon na letišti. Spousta lidí, každý směřujíc někam zcela jinam.

Všechno dokonale funguje a nová zkušenost pro mě byla i bezpečností prohlídka. Jelikož jsem v minulosti lítala vcelku často, sama za sebe jsem věděla přesně, co dělat, co můžu mít na palubě a co ne. No ale s tím bejbítem je to zase úplně něco jiného. Ještě jsem Kačka před kontrolou říkala, že si nemůže vzít to 1,5 l láhev vody a že musí mít jen dostatek na cestu pro Natálku. A dost jsem se spletla. Vodu ji zkontrolovali a nebyl žádný problém. Stejně tak kontrolovali ve speciálním stroji pro tekutiny skleničky s příkrmy. A stala se nám docela zvláštní situace, jelikož z nějakého důvodu tato sklenička neprošla. Netuším proč. Kaččino Hami ale prošlo bez problémů. Taky jsem byla překvapená, že umělé mléko v dávkovači na nikdo neřešil. Mně by přišel takový bílý prášek podezřelý :D. Ale každopádně už alespoň vím, jak a s čím můžu s miminkem cestovat:). Taky musím říct, že na pražském letišti byli všichni opravdu moc milí a ochotní. Když mi pán musel vyhodit příkrm, dvakrát se mi omluvil a byl z toho docela smutný, že prý to testoval 2x a jinak to nejde. Tohle jsem samozřejmě zcela chápala a naopak byla ráda, že se bezpečnost nepodceňuje. Před několika lety jsem totiž psala diplomovou práci na téma: Terorismus v civilní letecké dopravě, takže si těchto věcí dost všímám:D.

Let proběhl dobře, bez větších obtíží:). Po nástupu do letadla jsme ale museli asi 40 minut čekat na povolení ke vzletu, a to se Mikimu teda vůbec nelíbilo. Nechtěl mi sedět na klíně a už vůbec ne připoutaný. Až jsme se dostali do vzdušného prostoru, naštěstí vcelku rychle usnul.

Při vzletu i přistávání jsme mu dávali pít mlíčko – kvůli ouškům. Prý stačí i dudlík, ale z té lahvičky jsem měla větší pocit jistoty.

V Amsterdamu nám kočárky dali hned po výstupu z letadla (i kvůli této cestě jsme pořizovali náš nový Joolz Hub, jelikož je přímo k těmto účelům určený), takže jsem do nich mohli zase děti šupnout a jít si pro kufry. Letěli jsme sice jen na 3 noci, ale jeden velký kufr zabraly ze 2/3 Mikínkovi věci. Do zbylé 1/3 jsem se vmáčkla já a Majk měl svůj malý kufr 😀 Kam jsem mu teda nacpala hygienické potřeby :D. Vezli jsme celé umělé mléko, kojeneckou vodu, skleničky s příkrmy, plenky a samozřejmě dostatek oblečků. Takže se to nezdá, ale to malinké potřebuje opravdu nejvíce místa v kufru.

A co bych si znovu zabalila na palubu?

• dostatek kojenecké vody a umělého mléka
• 2 lahvičky (na vodu a mléko)
• křupky
• přesnídávku
• deku!
• čepičku! – v letadle je opravdu zima
• náhradní oblečení pro případ plínkové nehody
• náhradní pleny
• vlhčené ubrousky
• látkovou plenku
• hračky, dostatek hraček
• náhradní dudlík
• cestovní pas:D

Z letiště nás odvezli taxíky k hotelu a po ubytování začal náš volný čas v Amsterdamu. Pokud Vás zajímá, jak jsme jeli s dětmi taxíkem, tak jednoduše. Měli jsme s sebou autosedačku. Naštěstí se všechny naše děti ještě vlezly do „vajíčka“, jinak vůbec nevím, jak bychom tuto situaci řešili. Pokud máte tip, budu ráda, když mi jej napíšete do komentářů:).

Amsterdam jsem už kdysi dávno navštívila. Už tenkrát mě uchvátil svoji architekturou a atmosférou. Cihlové domy a centrum propletené kanály je opravdová nádhera!

Rozhodli jsme se pro společnou procházku s Kačkou, Kačí Smooth, Ejvi a našimi rodinami:). Kačí už přiletěla do Amsterdamu dva dny před námi, tak bylo s městem sžitá a vedla nás směr zaručeně skvělého jídla:). Cílem byla tržnice Food Hallen. Ale jelikož byla relativně daleko od našeho hotelu, cestou jsme se občerstvili v jednou z místních rybích stánků. Kačí říkala, že tam mají nejlepší harig nebo jak se to píše :D, tedy vlastně nakládanou syrovou rybu. Místní specialita. Mně ale více oslovila smažená treska a nebyla jsem sama. Když naši svačinu viděla Ejvi, šla si taky pro porci a byla to fakt dobrota. Ryba byla křupavá, šťavnatá a dobře ochucená. Takže doporučuji vyzkoušet:).

Těsně před Food Hallen jsme si koupili čerstvý pomerančový fresh, který se tu prodává cca 1 litr za 3 eura, takže no neber to :D. Navíc vynikající. Samotný „trh“ se stánky s rozličným jídlem byl úžasný. Vypadalo to tak nádherně a všechno tak lákavě. Jenže já byla vcelku zasycená smaženou rybou. S Majkem jsme si dali holandské pivo a říkala jsem si, že jíst asi nebudu. Pak přišla Kačka s Poke Bowl se smaženými krevetami a já neodolala a musela ji mít taky. Poke bowl je vlastně takové rozložené sushi bez řasy, navíc třeba se salátem, mungo fazolkami a avokádem. Takže pokud půjdete do Food Hallen, stánek s Poke Bowls můžu jen doporučit:).

Aby toho na naší gastro tour nebylo málo, vzala nás Kačí na údajně jednu z nejlepších káv vůbec. A měla sakra pravdu! Lot sixty one! OOu mááj gád! Vážně, to káva stojí za to. Koupila jsem si hned i jeden balíček jejich pražené kávy domů, abych si tu dobrotu mohla ještě chvíli užívat. Společnou procházku jsme zakončili v jednom krásném parku, děti se protáhli a pokračovali jsem už na společnou večeři se zástupci české Nutricie.

Na večeři jsem šli do Lion Noir , která byla nějaký rok zařazena i do Michelin Guide. Až na obsluhu, která svoji práci brala dost zlehka, to byl perfektní večer a skvěle jsme se najedli. V příjemné společnosti se i mnohé nedostatky často ztratí. Pokud se ale chcete rychle najíst, tuto restauraci asi nevolte. Naopak, pokud si chcete dlouho posedět, jste na správném místě:D.

Po procházce směrem na hotel jsme si užívali město, kde se pomalu probouzí noční život. Kola, na která během dne všude narazíte a mají přednost snad před vším, se pomalu vytrácejí z ulic a stejně tak kočárky a maminky jako jsem my:D. Na hotelu jsem padli hotoví do postele a čekalo nás brzké vstávání a výlet do Utrechtu, který byl důvodem naší cesty do Holandska.

Ráno se konala stejná situace jako předchozí den v Praze. Mikínka jsme museli zase budit jako posledního. Dokonce v noci ani jednou nevstal na mléko. Až tak ho ten první let a náročný den vyčerpal :D.

Snídani jsme stihli tak a tak a už jsme nastupovali do autobusu směr Utrecht a výzkumné centrum Nutricie. Více o tomto dni a všem, co se zde dělo, Vám napíši do samostatného článku:).

Většina účastníku našeho zájezdu se vracela ihned po návštěvě Nutricie domů. My jsem si s Kačkou a rodinami náš pobyt prodloužili o dvě noci. Už jen kvůli dětem, které jsem chtěli nechat trošku odpočinout a také kvůli nám samotným, abychom si Holandsko trošku užili:). Bohužel se nám podařilo vybrat dost hrozné ubytování. Teď se tomu směju, ale v té chvíli to nebylo nic příjemného. V době našeho pobytu bylo vše dost drahé a tak jsme si rezervovali byt přes airbnb.com trošku dál od centra. Vzdálenost byla však to poslední, co bylo špatně. Přijeli jsme do dost pochybné čtvrti a ještě pochybnějšího domu, kde nás už u výtahu vítaly pohozené nedopalky a propálený koberec. Samotný byt působil dojmem, že rodiče odjeli pryč, mládež měla párty a na poslední chvíli ledabyle uklidila. Takže nic, kde byste chtěli být s dítětem :D. Naší „záchranou“ byla vyteklá pračka přes půl bytu, na kterou jsme nakonec zejména uhráli reklamaci. A i s tímto našli jiné ubytování – na poslední chvíli se na bookingu uvolnil apartmán přímo v centru za téměř stejnou cenu, jako bylo původní airbnb. Tento zážitek mě poučil v tom, že ubytování musím příště hledat opravdu důsledně, jelikož cestování s dítětem je už něco zcela jiného.

Další den v Amsterdamu jsme strávili zejména procházkami. Dopoledne jsme s Kačkou stihly i nákupy a zastavili jsme se opět na kávu v Lot Sixty One.

Pak jsme hledali podnik, kam bychom se vlezli se dvěma kočáry a dali si nějaký brunch nebo oběd. Malinko jsme podcenili přípravu a bloudili jsme. Nakonec jsme skončili v jedné sice krásné, ale mini kavárničce. Paní naše návštěva se dvěma dětmi asi příliš nenadchla a tak jsme skončili jen u rychlé kávy a croissantu.

Po dalším putování uličkami, v poměrně větrném počasí, jsme si nakonec dali oběd v restauraci, jejíž jméno už ani nevím:D Já jsem nemohla opomenout koupi holandského sýru a k večeru jsme s Majkem a Mikínkem šli na prohlídku domu Anny Frankové. Dala jsem si Mikiho do nosítka, jenže se rychle probudil a začal zlobit a vztekat se. Z prohlídky jsme tedy moc neměli a tak pokud se sem chystáte, s dítětem návštěvu raději nedoporučuji. Na apartmánu jsme si dali, stejně jako předchozí den, večeři. První den v podobě různých sýrů, salámů a dobrot. Druhý den nám Jaškovic rodina připravila špagety:). Nechyběl ani Heineken:)

Ráno jsme byli už sbalení a zbývala nám hodina do odjezdu na letiště. Museli jste si dát ještě nějakou dobrou snídani. To nám totiž v „to do listu“ chybělo. Podnik jsme hledali podle blízkosti od apartmánu, abychom se vešli do našeho časového limitu. Nejblíže byl Bakers & Roasters a nemohli jsme náš pobyt v Holandsku zakončit lépe, než snídaní zde. Milé a roztomilé místo s bohatou nabídkou snídaní. Asi jsem už jedla lepší jídlo, ale celkový dojem z podniku byl zkrátka tak milý, že jsme byla nadšená. Majk si dal své oblíbené lívance se slaninou, já si dala sázená vejce s avokádem, halloumi, krémovými žampiony a čerstvým pečivem, Kačka zvolila Acai Cup a Jirka si dal na klasika míchaná vejce. Po této snídani a pár fotkách jsme už utíkali zpět na apartmán, vzít si věci a hurá domů.

Cesta zpět byla bez zpozdění a tak jsme skoro ani nemrkli a už jsme byli zpět v Praze. Celý výlet byl hodně nabitý a občas hektický. I tak jsem si ho ale maximálně užila a nabila se zase novou energií. Viděla a ochutnala nové věci a měla obrovskou radost z toho, jak to ten náš Mikínek krásně zvládl. Všechny děti to zvládly skvěle. A myslím, že si to i dost užily. Spousta vjemů, změn prostředí, dětí okolo. Teď už se alespoň nebojím dalších společných cest:).

Některé fotky jsem ukradla z fortfólia Kačky Jaškové, ale ne tuto s kočkou:D.