Zhruba v půlce května se mi splnil jeden opravdu velký sen. Jelikož cestování opravdu miluji, vždy jsem si tajně přála, mít příležitost jet v rámci mého blogu na nějaký press trip. Vždy koukám na instastories, kde jaká blogerka zrovna a přistihnu se zasněná, jaké by to bylo, moct tam také být. Někdy v průběhu dubna mi zavolala nejmilejší Ivča z Nutricie, se kterou spolupracuji, a na jeden takový press trip mě pozvala. Nemohla jsem tomu uvěřit, že se to doopravdy děje. I jsem si ze začátku říkala, že to třeba nevyjde. Přeci mám Mikínka a nemůžu někam jen tak odjet. Ale víte co, Mikis i velkej Majk jeli oba se mnou! Krom toho, že jsem měla tu možnost jet s rodinou, jela jsem i se svými blogerskými kamarádkami. A navíc naší destinací bylo Holandsko!
Nemohla jsem se dočkat. Na druhou stranu jsem měla i značné obavy – první let s tím naším Bumbrlíkem! Ale věděla jsem, že první let s miminkem nebudu absolvovat sama, že budu mít s sebou Majka, a to mě uklidňovalo.
Odlet do Amsterdamu byl z Prahy už kolem 9 hodiny ranní. Cestu z Brna jsem nechtěli nechávat na brzy ráno a tak jsem se rozhodli, že noc před odletem strávíme v Praze. V odpoledních hodinách jsme se potkali s Kačkou a celou Jaškovic familií u hotelu a šli se procházet Prahou a užívat si horké jarní počasí. Nevynechali jsme ani oblíbené Cacao, kde jsme si opravdu dopřáli :D. A taky jsem zjistila, že jsem o dost přicházela, když jsem až teď měla jejich zákusky. Dost jsem se zamilovala do takové čokoládové koule, které je ve stylu Kinder Maxi King. Docela dost mi tento podnik chybí u nás v Brně!:) Den v Praze jsme zakončili večeří na pokoji, já se koukla na SuperStar (koukám asi po 258 letech :D) a šli jsme spát.
Ráno jsme vše sbalili, nachystali, ale něco nám chybělo. Los Mikínos spal jak zabitej. Dost nevšední situace. Většinou po nám leze, ať vstáváme nebo se dožaduje pozornosti z postýlky. Když jsem ho chudáčka něžně probudila, stejně vůbec nechápal, co se děje a koukal na nás dost zmateně:D.
Na letišti jsem byli za chviličku a já si už tam uvědomila, jak mi cestování chybělo. Ten ruch a shon na letišti. Spousta lidí, každý směřujíc někam zcela jinam.
Všechno dokonale funguje a nová zkušenost pro mě byla i bezpečností prohlídka. Jelikož jsem v minulosti lítala vcelku často, sama za sebe jsem věděla přesně, co dělat, co můžu mít na palubě a co ne. No ale s tím bejbítem je to zase úplně něco jiného. Ještě jsem Kačka před kontrolou říkala, že si nemůže vzít to 1,5 l láhev vody a že musí mít jen dostatek na cestu pro Natálku. A dost jsem se spletla. Vodu ji zkontrolovali a nebyl žádný problém. Stejně tak kontrolovali ve speciálním stroji pro tekutiny skleničky s příkrmy. A stala se nám docela zvláštní situace, jelikož z nějakého důvodu tato sklenička neprošla. Netuším proč. Kaččino Hami ale prošlo bez problémů. Taky jsem byla překvapená, že umělé mléko v dávkovači na nikdo neřešil. Mně by přišel takový bílý prášek podezřelý :D. Ale každopádně už alespoň vím, jak a s čím můžu s miminkem cestovat:). Taky musím říct, že na pražském letišti byli všichni opravdu moc milí a ochotní. Když mi pán musel vyhodit příkrm, dvakrát se mi omluvil a byl z toho docela smutný, že prý to testoval 2x a jinak to nejde. Tohle jsem samozřejmě zcela chápala a naopak byla ráda, že se bezpečnost nepodceňuje. Před několika lety jsem totiž psala diplomovou práci na téma: Terorismus v civilní letecké dopravě, takže si těchto věcí dost všímám:D.
Let proběhl dobře, bez větších obtíží:). Po nástupu do letadla jsme ale museli asi 40 minut čekat na povolení ke vzletu, a to se Mikimu teda vůbec nelíbilo. Nechtěl mi sedět na klíně a už vůbec ne připoutaný. Až jsme se dostali do vzdušného prostoru, naštěstí vcelku rychle usnul.
Při vzletu i přistávání jsme mu dávali pít mlíčko – kvůli ouškům. Prý stačí i dudlík, ale z té lahvičky jsem měla větší pocit jistoty.
V Amsterdamu nám kočárky dali hned po výstupu z letadla (i kvůli této cestě jsme pořizovali náš nový Joolz Hub, jelikož je přímo k těmto účelům určený), takže jsem do nich mohli zase děti šupnout a jít si pro kufry. Letěli jsme sice jen na 3 noci, ale jeden velký kufr zabraly ze 2/3 Mikínkovi věci. Do zbylé 1/3 jsem se vmáčkla já a Majk měl svůj malý kufr 😀 Kam jsem mu teda nacpala hygienické potřeby :D. Vezli jsme celé umělé mléko, kojeneckou vodu, skleničky s příkrmy, plenky a samozřejmě dostatek oblečků. Takže se to nezdá, ale to malinké potřebuje opravdu nejvíce místa v kufru.
A co bych si znovu zabalila na palubu?
- dostatek kojenecké vody a umělého mléka
- 2 lahvičky (na vodu a mléko)
- křupky
- přesnídávku
- deku!
- čepičku! – v letadle je opravdu zima
- náhradní oblečení pro případ plínkové nehody
- náhradní pleny
- vlhčené ubrousky
- látkovou plenku
- hračky, dostatek hraček
- náhradní dudlík
- cestovní pas:D
Z letiště nás odvezli taxíky k hotelu a po ubytování začal náš volný čas v Amsterdamu. Pokud Vás zajímá, jak jsme jeli s dětmi taxíkem, tak jednoduše. Měli jsme s sebou autosedačku. Naštěstí se všechny naše děti ještě vlezly do „vajíčka“, jinak vůbec nevím, jak bychom tuto situaci řešili. Pokud máte tip, budu ráda, když mi jej napíšete do komentářů:).
Amsterdam jsem už kdysi dávno navštívila. Už tenkrát mě uchvátil svoji architekturou a atmosférou. Cihlové domy a centrum propletené kanály je opravdová nádhera!
Rozhodli jsme se pro společnou procházku s Kačkou, Kačí Smooth, Ejvi a našimi rodinami:). Kačí už přiletěla do Amsterdamu dva dny před námi, tak bylo s městem sžitá a vedla nás směr zaručeně skvělého jídla:). Cílem byla tržnice Food Hallen. Ale jelikož byla relativně daleko od našeho hotelu, cestou jsme se občerstvili v jednou z místních rybích stánků. Kačí říkala, že tam mají nejlepší harig nebo jak se to píše :D, tedy vlastně nakládanou syrovou rybu. Místní specialita. Mně ale více oslovila smažená treska a nebyla jsem sama. Když naši svačinu viděla Ejvi, šla si taky pro porci a byla to fakt dobrota. Ryba byla křupavá, šťavnatá a dobře ochucená. Takže doporučuji vyzkoušet:).
Těsně před Food Hallen jsme si koupili čerstvý pomerančový fresh, který se tu prodává cca 1 litr za 3 eura, takže no neber to :D. Navíc vynikající. Samotný „trh“ se stánky s rozličným jídlem byl úžasný. Vypadalo to tak nádherně a všechno tak lákavě. Jenže já byla vcelku zasycená smaženou rybou. S Majkem jsme si dali holandské pivo a říkala jsem si, že jíst asi nebudu. Pak přišla Kačka s Poke Bowl se smaženými krevetami a já neodolala a musela ji mít taky. Poke bowl je vlastně takové rozložené sushi bez řasy, navíc třeba se salátem, mungo fazolkami a avokádem. Takže pokud půjdete do Food Hallen, stánek s Poke Bowls můžu jen doporučit:).
Aby toho na naší gastro tour nebylo málo, vzala nás Kačí na údajně jednu z nejlepších káv vůbec. A měla sakra pravdu! Lot sixty one! OOu mááj gád! Vážně, to káva stojí za to. Koupila jsem si hned i jeden balíček jejich pražené kávy domů, abych si tu dobrotu mohla ještě chvíli užívat. Společnou procházku jsme zakončili v jednom krásném parku, děti se protáhli a pokračovali jsem už na společnou večeři se zástupci české Nutricie.
Na večeři jsem šli do Lion Noir , která byla nějaký rok zařazena i do Michelin Guide. Až na obsluhu, která svoji práci brala dost zlehka, to byl perfektní večer a skvěle jsme se najedli. V příjemné společnosti se i mnohé nedostatky často ztratí. Pokud se ale chcete rychle najíst, tuto restauraci asi nevolte. Naopak, pokud si chcete dlouho posedět, jste na správném místě:D.
Po procházce směrem na hotel jsme si užívali město, kde se pomalu probouzí noční život. Kola, na která během dne všude narazíte a mají přednost snad před vším, se pomalu vytrácejí z ulic a stejně tak kočárky a maminky jako jsem my:D. Na hotelu jsem padli hotoví do postele a čekalo nás brzké vstávání a výlet do Utrechtu, který byl důvodem naší cesty do Holandska.
Ráno se konala stejná situace jako předchozí den v Praze. Mikínka jsme museli zase budit jako posledního. Dokonce v noci ani jednou nevstal na mléko. Až tak ho ten první let a náročný den vyčerpal :D.
Snídani jsme stihli tak a tak a už jsme nastupovali do autobusu směr Utrecht a výzkumné centrum Nutricie. Více o tomto dni a všem, co se zde dělo, Vám napíši do samostatného článku:).
Většina účastníku našeho zájezdu se vracela ihned po návštěvě Nutricie domů. My jsem si s Kačkou a rodinami náš pobyt prodloužili o dvě noci. Už jen kvůli dětem, které jsem chtěli nechat trošku odpočinout a také kvůli nám samotným, abychom si Holandsko trošku užili:). Bohužel se nám podařilo vybrat dost hrozné ubytování. Teď se tomu směju, ale v té chvíli to nebylo nic příjemného. V době našeho pobytu bylo vše dost drahé a tak jsme si rezervovali byt přes airbnb.com trošku dál od centra. Vzdálenost byla však to poslední, co bylo špatně. Přijeli jsme do dost pochybné čtvrti a ještě pochybnějšího domu, kde nás už u výtahu vítaly pohozené nedopalky a propálený koberec. Samotný byt působil dojmem, že rodiče odjeli pryč, mládež měla párty a na poslední chvíli ledabyle uklidila. Takže nic, kde byste chtěli být s dítětem :D. Naší „záchranou“ byla vyteklá pračka přes půl bytu, na kterou jsme nakonec zejména uhráli reklamaci. A i s tímto našli jiné ubytování – na poslední chvíli se na bookingu uvolnil apartmán přímo v centru za téměř stejnou cenu, jako bylo původní airbnb. Tento zážitek mě poučil v tom, že ubytování musím příště hledat opravdu důsledně, jelikož cestování s dítětem je už něco zcela jiného.
Další den v Amsterdamu jsme strávili zejména procházkami. Dopoledne jsme s Kačkou stihly i nákupy a zastavili jsme se opět na kávu v Lot Sixty One.
Pak jsme hledali podnik, kam bychom se vlezli se dvěma kočáry a dali si nějaký brunch nebo oběd. Malinko jsme podcenili přípravu a bloudili jsme. Nakonec jsme skončili v jedné sice krásné, ale mini kavárničce. Paní naše návštěva se dvěma dětmi asi příliš nenadchla a tak jsme skončili jen u rychlé kávy a croissantu.
Po dalším putování uličkami, v poměrně větrném počasí, jsme si nakonec dali oběd v restauraci, jejíž jméno už ani nevím:D Já jsem nemohla opomenout koupi holandského sýru a k večeru jsme s Majkem a Mikínkem šli na prohlídku domu Anny Frankové. Dala jsem si Mikiho do nosítka, jenže se rychle probudil a začal zlobit a vztekat se. Z prohlídky jsme tedy moc neměli a tak pokud se sem chystáte, s dítětem návštěvu raději nedoporučuji. Na apartmánu jsme si dali, stejně jako předchozí den, večeři. První den v podobě různých sýrů, salámů a dobrot. Druhý den nám Jaškovic rodina připravila špagety:). Nechyběl ani Heineken:)
Ráno jsme byli už sbalení a zbývala nám hodina do odjezdu na letiště. Museli jste si dát ještě nějakou dobrou snídani. To nám totiž v „to do listu“ chybělo. Podnik jsme hledali podle blízkosti od apartmánu, abychom se vešli do našeho časového limitu. Nejblíže byl Bakers & Roasters a nemohli jsme náš pobyt v Holandsku zakončit lépe, než snídaní zde. Milé a roztomilé místo s bohatou nabídkou snídaní. Asi jsem už jedla lepší jídlo, ale celkový dojem z podniku byl zkrátka tak milý, že jsme byla nadšená. Majk si dal své oblíbené lívance se slaninou, já si dala sázená vejce s avokádem, halloumi, krémovými žampiony a čerstvým pečivem, Kačka zvolila Acai Cup a Jirka si dal na klasika míchaná vejce. Po této snídani a pár fotkách jsme už utíkali zpět na apartmán, vzít si věci a hurá domů.
Cesta zpět byla bez zpozdění a tak jsme skoro ani nemrkli a už jsme byli zpět v Praze. Celý výlet byl hodně nabitý a občas hektický. I tak jsem si ho ale maximálně užila a nabila se zase novou energií. Viděla a ochutnala nové věci a měla obrovskou radost z toho, jak to ten náš Mikínek krásně zvládl. Všechny děti to zvládly skvěle. A myslím, že si to i dost užily. Spousta vjemů, změn prostředí, dětí okolo. Teď už se alespoň nebojím dalších společných cest:).
Některé fotky jsem ukradla z fortfólia Kačky Jaškové, ale ne tuto s kočkou:D.
5 Komentáře
Iva
7. 6. 2018 at 11:53My teda s DM bio příkrmy letěli dvakrát a vše v naprosté pohodě.Upřímně ani od přátel nebo někde na sítích jsem noc podobného nikdy nezaznamenala.Pití pro děti taky nikdo neřešil,bývají na letišti k dětem tolerantní-obvykle..Ale chápu,že když výlet platí Nutricia a celkově s vámi spolupracuje,tak je potřeba to vypíchnout.Moźná by stálo za to oficiálně požádat dm o vyjádření,nebo je aspoň označit k problému na instagramu…
Martina
7. 6. 2018 at 12:04Ivi, děkuji za komentář. Určitě nebylo mým záměrem tímto nějak DM poškozovat, ač to tak možná mohlo vyznít, což jsem si bohužel ihned neuvědomila. Samotné DM mám moc ráda a používám řadu jejich produktů. Jde jen o situaci, která se nám stala a byl to pro mě spíš překvapující fakt. Drobná nedůvěra je myslím pak přirozená. Stejně tak ale byla kauza s Babylove příkrmy a i po ní jsem párkrát tyto skleničky koupila. Nemyslím si, že můj zážitek je důvod, aby ostatní tyto příkrmy nekupovali. Naopak třeba se ke mě dostane úplně jiná zkušenost a třeba s úplně jinou značkou:).
N. H.
8. 6. 2018 at 0:57Dobry den. Rada bych se zeptala na to, zda jste byla spokojena s prepravou kocarku aerolinkou. Mame take Joolz (ale Day2 – je vetsi) a ceka nas prvni let s mimcem. Vaham, jestli kocarek nedavat radeji do podpalubi, aby se neznicil ci s nim projet kontrolou az k gatu… Jake zkusenosti mate vy? Predem dekuji za odpoved 🙂
Martina
8. 6. 2018 at 17:41Krásný den. O kočárek jsem měla od začátku strach a měla jsem proč. Nedošlo k žádnému zásadnímu poškození, ale je poškrábaný a má odřenou koženou rukojeť. Na Hub se bohužel zatím nevyrábí cestovní vak, který na Day2 k dispozici je. Určitě bych jej tedy pořídila, pokud nemáte a kočárek přepravovala v něm. Asi bych raději zvolila odbavení až u gatu, jelikož (dle mého) při klasickém odbavení je mnohem více prostoru s kočárkem nedbale zacházet. Však víte, jak se hází s kufry. My ještě koketovali s myšlenkou celý kočár zabalit do takové té igelitové fólie. Jenže bychom museli po celou dobu nosit malého na rukou, což nepřicházelo příliš v úvahu. Snad Vám to pomohlo a ať se cesta vydaří:)
Cestování s dětmi do 1 roku – MamaChef
7. 8. 2018 at 0:27[…] Naše první cesty, po narození Míši, směrovaly do Prahy. To byl Miki ještě hodně malinký – měl cca 3 měsíce, a zvládli jsem to bez problémů. Tím se nám otevřela možnost cestovat v rámci republiky na noc či dvě. Byla jsem nadšená, jak to máme šikovné miminko a vděčná za změnu prostředí. Pořád to ale nebylo takové to „velké“ cestování. To jsem nám plánovala na toto léto. Nechávala jsem otevřené dvě varianty cestování – auto/letadlo. V dubnu s našimi plány hnula Nutricia a pozvala nás i s malým letecky do Holandska. Jelikož jelo více, ještě mladších miminek, nebylo nad čím uvažovat. Byla to ideální chvíle, kdy si to mé vysněné společné cestování poprvé vyzkoušet. Miki zvládl vše skvěle, ale více se o naší cestě do Amsterdamu a samotnému letu můžete přečíst zde. […]