Nechápu, jak se to stalo, ale už je to rok, co se ze mě stala paní Hladjuk. Pamatuji si, jak to byl měsíc od svatby, pak dva měsíce, půl roku a v té chvíli mi vždy přišlo, že svatba už bylo před dlouhou dobou. Ale teď najednou rok? A to to bude za chvíli i rok, co je Mikínek na světě. Potřebovala bych ten čas na chvíli zastavit a vše vstřebat. To ale bohužel nejde, a tak se aspoň na chvíli zastavím a zrekapituluji tem náš první společný rok.

JARO/LÉTO

Termín naší svatby připadl na 7. 5. 2017. Byla to neděle. O svatbě jsem se pořádně rozepsala v několika svatebních článcích. Byla úžasná a hned bych se tento den zopakovala. Ale to by pak nebyl už tak jedinečný😊. V náš svatební den jsem byla na začátku 7. měsíce těhotenství a do příchodu miminka tak zbývaly jen 3 měsíce. Z důvodu mého pokročilejšího těhotenství tak nepřipadala nějaká exotická a dobrodružná svatební cesta v úvahu. Úplně jsem o ni ale přijít nechtěla, a tak jsme si naplánovali pobyt v rámci České republiky se zastávkou v Maďarsku. První noc jsme strávili v Café Fara. Toto místo je dost vyhlášené, a tak jsem si říkala, že kdy tady přespat něž při takovéto příležitosti. Ubytování bylo skvělé, stejně tak snídaně. Co mě však malinko zklamalo bylo jídlo ze sezonní nabídky. Je to tedy už rok, ale čekala jsem něco zcela jiného. Po Faře jsme se na dvě noci přemístili na dokonalé místo, a to do Zikmundova. A to jídlo? Božské! Po tomto relaxu po náročné svatbě jsme odjeli na tři noci do Budapešti. A co vám budu povídat. Já jsem cestovatel, takže jsem návštěvu nějakého velkého krásného města potřebovala.

Po návratu ze svatební cesty se předešlé přípravy na svatbu přesunuly k přípravám na miminko. V období do porodu jsme tak s Majkím vymalovali a předělávali naši ložnici. Já prala a žehlila pro malého a neustále něco uklízela a třídila. Hnízdění se ozvalo ve velkém. Kvůli stanovenému termínu porodu na 2. 8. jsme celé léto strávili doma. Majk to se mnou neměl vůbec jednoduché, jelikož se mnou mlátily hormony a já pořád brečela. Už ani nevím proč. Třeba, že chci k moři, že nemůžu spát, že je v práci a já doma, že jsou všichni pryč a já nemám program a pak to stejně vždy skončilo nějakým úklidem :D. Pořád jsem si teda snažila připomínat to, že tohle jsou poslední chvíle, kdy jsme s Majkem sami jako pár. Jen my dva. Pravdou totiž je, že jsme si nás takto moc užít nestihli. Jako pár jsme fungovali něco přes rok a měli jsme tři měsíce na to zvyknout si roli manželskou a přijmout hned roli novou – rodičovskou. V očekávání jsme tam podnikali sem tam nějaké výlety. Parádní byl ten do Rakouska na nákupy. To mé ženské shoppalické já naprosto nadchlo. Taky jsme třeba vyrazili na do zámeckého holetu Dukovany.

První tři měsíce tedy byly v duchu velkého očekávání, chystání, příprav a společně strávených chvil.

LÉTO/ PODZIM

4.8. 2017 se naše čekání naplnilo a my se stali rodiči. Byla to velká jízda, ale ta největší nás teprve čekala.

Během tří měsíců se nám tak podruhé obrátil zásadně život. Jak už víte, Majk se mnou byl po celou dobu porodu. Držel mě, když už jsem nemohla, otíral mi čelo, jezdil se mnou xkrát do porodnice a zpět a všechno si to se mnou prožil. Tento zážitek nás sblížil ze všeho nejvíce. Mám tedy štěstí, že je Majk takové nátury jaké je a chtěl to vše prožít se mnou. Myslím si, že i díky tomuto má s Mikínkem tak skvělý vztah a Miki jej od začátku bere stejně dobře jako mě. Po návratu z porodnice a v prvních týdnech s malým při mně stál a vše se mnou ustál. Krátce po porodu mi i umožnil vzít pracovní nabídku, která se neodmítá a já tak mohla uskutečnit své první velké profi food focení na zakázku. Za toto jsem neskutečně vděčná, protože mi tento projekt obrovsky pomohl dál a nebýt Majk (a mé maminky) bych ho realizovat nemohla.

Teď bych mohla říct, že další tři měsíce po porodu se už točily jen kolem malého. Na jednu stranu to tak bylo a dlouho bude, na tu druhou jsme se hned od startu snažili fungovat dál i jako pár, jako rodina. Třeba jsme malého vzali a udělali se na prodloužený víkend výlet do Prahy. Já takovéto výjezdy zkrátka potřebuju a jsem moc ráda, že i Majk přijal toto za své.

PODZIM/ZIMA

První společné Vánoce jako manželé, jako rodiče, jako rodina. Před rokem touto dobou byl Mikínek v bříšku a my o něm věděli jen pár dnů. O rok později se vše otočilo o 360 stupňů a tomu našemu miminku zářily oči z těch všech světýlek.

Začátkem nového roku jsem zároveň začala zase věnovat nějaký čas své práci. Abych si to mohla dovolit, musel k tomu být Majk svolný. Samozřejmě nám neuvěřitelně pomáhají o obě babičky, ale já jsem šťastná za to, že mi Majkí tuhle moji seberealizaci nebere a pomáhá mi v ní. Zároveň jsem touto dobou začala ještě více vnímat všední dny a víkendy. Všední dny jsou totiž povětšinou moje a Mikínkovi a víkendy jsou vzácný společně strávený čas. Taky se na druhou stranu dokážu někdy fakt naštvat, když tímto časem „plýtváme“. Nemám ráda, když sedíme, koukáme a nic neděláme.

Čas je teď o tolik vzácnější. Miki roste před očima a dny plynou jako voda. Já sama hledám neustále rovnováhu ve všem, co dělám, co dělat chci a co bych dělat měla.

ZIMA/JARO

V posledním čtvrt roce našeho prvního roku v manželství jsme se dostali do fáze určitého sehrání. Mluvím hlavně o Mikisovi. Dokážeme s ním skvěle fungovat, zvládnout spoustu věcí a vyrážet na výlety. Tím se i otevírá více prostoru a pozornosti pro nás dva s Majkem. I já sama cítím větší jistotu v tom, co dělám a učím se nedělat si hlavu s tím, když něco nestíhám. To mě totiž přivádí do stresu, který negativně promítám směrem k Majkovi. Což je samozřejmě zcela špatně. A tak se snažím se tomuto stresu maximálně vyhnout (i když to vždy tak úplně nejde).

Raději si kolikrát sednu s Majkem k seriálu, otevřeme si víno a nevyprané prádlo a nedopsané články neřeším. Nejde totiž přece o život!:)

Tak nějak se s Majkím celý ten rok „přivádíme“ k šílenství a zároveň bez sebe nemůžeme být. Oba jsme taková horká krev a nenecháme si jen tak něco líbit. Na druhou stranu je Majk trpělivý, ochotný a připraven mě vždy „zachránit“. Ať už jsem měla během těhotenství malou autonehodu, brečela jsem, že Miki brečí anebo mám třeba jen hlad. Za ten rok si nemapatuju, že by uvařil, ale to mě vůbec nevadí😊. Za to jsem nejvíce ráda, že není typ muže, který má negativní postoj k úklidu a rád mi s tímto pomůže. Vytáčí mě jeho zapomětlivost a miluju to, jak se stará Mikínka nebo když spolu děláme bláznivosti. Taky jsem si zamilovala jeho rodinu a baví mě, že vše u nich je trošku jiné. Vždycky jsem si chtěla vzít cizince a ono se mi to splnilo!:)