Jak se měl Miki vlastně jmenovat? Aneb osudový výběr jména

Ač je toto téma už docela stará záležitost, tedy u nás, pojí se s ním docela hezký příběh. Takové to, že všechno vám dá nakonec smysl. A také to, že i byť drobnosti mohou znamenat hodně. Příběh je o našem ještě nenarozeném Mikínkovi, dle papírů Michaelovi:). Už v bříšku má totiž miminko své názory a už v této době se s ním musíte zkrátka na všem domluvit. Jestli se chystáte k porodu a myslíte si, že je to jen na vás a na přírodě, tak se dost pletete. Ten človíček už je hotový, jen zmenšený a zatím zcela závislý na vašem těle. Ale nějaké ty názory beze sporu má!:) A tento příběh mohl být náhoda, ale také nemusel. A mě to všechno do sebe zapadlo až potom, co se náš Michael narodil.

Výběr jména je dle mého něco, co snad všechny rodiče (alespoň ze začátku) baví. Troufnu si říct, že každý z nás v minulosti už probíral, jaká jména by se mu pro jeho budoucí dítě líbila.

Já jsem třeba od střední měla dva favority Anička a Štěpán, tedy Štěpán byl v kurzu už na základce :D. S Majkem jsme si úplně z kraje našeho vztahu dělali srandu, že kdybychom  měli někdy dítě, muselo by se jmenovat na M. A já plácla, jako vždy, to první co mě napadlo, Mikroskop. Takže naše imaginární dítě se jmenovala Mikroskop a Majk podle mě tajně doufal, že miminko spolu mít nebudeme minimálně do té doby, než z tohoto „vyrostu“. Po necelém roce vztahu bylo ale miminko na cestě. Jak jsem tuto situaci zvládli, jsem už popisovala ve článku Kdy je ten správný čas na miminko?  Nicméně se vše zvládlo a vyřešilo a na pořadu dne byl výběr jména. Že byl Mikroskop ihned vyškrtnut snad nemusím ani zmiňovat.

Jméno jsme začali řešit ještě ve chvíli, kdy jsme nevěděli pohlaví miminka. Bylo to spíš takové to, „co by se ti líbilo za jméno“ a „co myslíš tohle jméno?“. Majk byl přesvědčen, že čekáme kluka, já naopak tušila holčičku.

Asi také nemusím říkat, že to bývá dost časté. Vzhledem k příjmení Hladjuk (čti Hlaďuk) se i výběr jmen trošku posunul a my mohli jít do malinko „exotičtějších“ jmen. Majk tenkrát přišel se jménem Nina, že ho vždy chtěl a mně se to hned hrozně zalíbilo – Nina Hladjuk. Pak tam ale byla ta moje Anna a tohle spojení neznělo také vůbec špatně. No a nakonec Natalia Hladjuk. Toho jméno mám ráda už od dob Natalie Oreiro :D. Nicméně z našeho výběru vypadlo už i do budoucna hned ze dvou důvodů. Blízká kamarádka pojmenovala svoji dcera Natálie, ale hlavně se moje novopečená švagrová jmenuje Natalia. A tak jim přeci musíte toto jméno nechat, kdyby náhodou:). Stejně se ale nakonec potvrdil chlapeček a tak byly všechna holčičí jména bezpředmětná.

Výběr jména pro kluka byl pro mě o dost horší. Přišlo mi, že žádné obstojné jméno snad neexistuje. A pak navíc ten nepatrný nátlak ze strany Majkové linie, kde se už  po 3 generace prvorozený syn jmenuje Mykhaylo (čti Michajlo). Otevřeně se přiznám, že český ekvivalent Michal, mi nikdy k srdci příliš nepřirostl. Spíše vůbec. A Mykhaylo, ač je mi toho znění jméno o dost bližší, chtěla jsem dát miminku neutrální nebo české jméno. Nechtěla jsem, aby se tato jeho část totiž ztratila. Jsem hrdá, že je z části ukrajinského původu, stejně tak jsem ale hrdá na to, že je i původu českého:). I když i o tom českém původu by se po rozboru mého genotypu dalo polemizovat :D.

Jednou jsme jména rozebírali s mými kamarádkami. Po vznesení mého nápadu na Sebastiana jsem věděla, že takto se rozhodně jmenovat nebude. Majk byl dost proti. Pak jsem nadhodila oblíbeného Tobiase. Prý jestli znám nějakého doktora, co se jmenuje Tobias. Tímto zdravím Tobinka a Kačí. Tobínek má totiž už od prvních chvil na světě povolání dáno – doktor. Hned se vrhal na lékařské náčiní na stolečku. Tahle debata byla v dost humorném duchu, takže mnou navrhované jméno Voldemort se také dost chytlo. Majkímu se třeba líbilo jméno Simeon, což bylo zase naprosto neuchopitelné pro mě. Nicméně to celé skončilo tak, že se na jméně asi spíše neshodneme a tak jsme to na chvíli odložili. Času bylo ještě dost.

Pak z toho celého nějak vykrystalizovalo jméno Kryštof. Už asi ve 4. nebo 5. měsíci.

Kryštůfek Robin mi byl teda také zakázán, že by ho prý šikanovali, ale Kryštof byl schválen na všech frontách. Toto jméno se mi opravdu moc líbilo a líbí. Kryštůfek! Představuju si něco šíleně roztomilého:). Sice možností oslovení není tolik, ale to by se taky nějak podalo a nějaké, jen jeho, oslovení by vzniklo samo.

Otázky okolí na jméno byly samozřejmostí a my se se jménem Kryštof netajili. Budeme mít Kryštůfka. Tenkrát se kamarád ohradil:“Coo, to musí být Mykhaylo po otci!“. To na mě ale příliš vliv nemělo. Více mě zasáhl moment, kdy jsme byli s Majkem doma a on odněkud přinesl plyšáka Mickey Mouse. Začal něco o něm říkat a řekl mu „Mikínek“. Moje těhotenské hormony začaly pracovat a já se nad tímto oslovením naprosto rozplývala. V tuto chvíli se do hry dostalo/vrátilo další jméno. Michael. Michal jsem opravdu nechtěla, Mykhaylo by sice šlo, ale důvodu proti jsem zmiňovala a Michael mi z toho vyšel, že vlastně zas tak špatné jméno není.

Jediný, kdo o těchto mých myšlenkových pochodem věděl, byl Majk, moje mamka a později jen pár kamarádek. Možná o mě taky nevíte, že astrologie apod. mi až ta cizí není. V tomto případě jsem zkoumala jména z numerologického hlediska a moji nerozhodnost vyřešilo jedno. Ač to mohl být holý nesmysl, termín narození s číslem 2 není prý úplně ideální pro jméno Kryštof. Řekla jsem si tedy, v den s číslem 2 to bude Michael, jinak Kryštof. Pořád jsem byla trošku nakloněnější ke Kryštůfkovi, ale ten Mikínek mi vrtal  v hlavě. Tak jsem si vytvořila takovýto vzorec a byl klid.

No, klid. Oficiální termín porodu jsem měla 2. 8. a v tento den mi i začaly porodní bolesti. Bolesti sílily tak, že nad datem a spojitosti se jménem jsem opravdu moc nepřemýšlela. Hodiny pokračovaly, bolesti neustupovaly (že by šlo jen o poslíčky), ale z porodnice mě několikrát už poslali domů. V jedné „trošku světlejší“ chvíli ve vaně, kterou jsem se snažila bolesti rozehnat se mi v hlavě opravdu najednou objevila myšlenka. Nebo spíše takové oznámení: „Bude to Michael“. Možná to bylo znamení od Mikiho, možná to byl jen vděk za to, co se mnou Majk prožívá, ale jedno je jisté, v tu chvíli se to ve mně celé přepnulo. Vědomě jsem si řekla, že to opravdu musí být Michael. Byť už kvůli tomu Majkovi, co se mnou dva dny už nespal a najednou mi jméno Kryštof nedávalo smysl a přišlo nějak vzdálené. Co je ale důležité, tento svůj myšlenkový pochod jsem Majkovi nesdělila. Přišly další kontrakce a já to celé zase vytěsnila, ale už s pocitem, že jsem se rozhodla.

Ve chvíli tohoto uvědomění se porod začal alespoň trošku posouvat a o několik hodin později mě přijali do porodnice. S Majkem jsme otázku jména stále neřešili. Oznámen byl všude Kryštof s tím, že ten Miki není úplně ze hry.

Při přijetí do porodnice jsem nebyla ve stavu, že by se mnou někdo něco vyplňoval nebo se mě na něco ptal. Bez porady se mnou šel tak Majk nahlásit sám jméno. Ani jsem nevěděla, že to jde zrovna řešit. Vrátil se a řekl mi, že nahlásil jméno. A že nahlásil jméno Michael. Prý asi minutu přemýšlel, ale vybral správně. Přesně si nepamatuji, jestli jsem mu něco řekla něco neřekla, ale určitě věděl, že zvolil i za mě správně:).

Vtipné taky bylo, když Majk poslal fotku novorozeného Mikínka svému tatínkovi. Ten si ji vytisknul a napsal si k ni „vnuk Kryštof 4. 8. 2018“. 😀 Věřím, že jméno Michael ho ale doopravdy potěšilo a zahřálo u srdce:).

Celý tento příběh může být opravdu jedna velká náhoda, ale také nemusí. Jak kdyby se ten maličký tvoreček odmítal narodit, dokud se měl jmenovat Kryštof. Možná chtěl porodní bolesti prodlužovat až do další data s číslem 2 :D. Samozřejmě přeháním, ale co my víme:). Říká se, že miminko se musí rozhodnout, že už se narodí a to, že naprosto sensitivní a propojené s matkou je věc také známá. A tak máme syna Michaela, Mikínka, Mikiho a lepší jméno jsme mu dát nemohli:) Je to náš Mickey Mouse:).