Jak se mi v těhotenství zhroutil celý svět

Když jsme u těch opravdových příběhů, musím se podělit o jeden, který se odehrál během 2 nepříjemných dnů mého těhotenství. Původně jsem se o něj chtěla podělit mnohem dříve, ale raději jsem tuto zkušenost „zapomněla“. Respektive jsem si ji posunula ve své mysli do šuplíku „raději zapomenout“. Vaše reakce na článek o šestinedělí mě ale donutily si vzpomenout a taky mne podpořily v tom, že psát tyto články má smysl. A tak se chci podělit o to, jak zavádějící mohou být testy prenatální diagnostiky a jak se mi na chvíli zhroutil celý svět.

Na těhotenství jsem nebyla vůbec připravená, miminko nebylo plánované a tak pro mě bylo všechno nejen zcela nové, ale taky naprosto neprozkoumané. Řídila jsem se tak tím, co mi řekla gynekoložka a nějak nad ničím zvlášť nebádala.

Jako všechny nastávající maminky mě poslala do centra prenatální diagnostiky na první velký ultrazvuk a screening během prvního trimestru, aby se vyloučila různá genetická onemocnění. Docela jsem se těšila, neměla jsem vlastně žádné obavy, byla jsem zvědavá na pohlaví a napjatá až miminko „uvidím“.

Během vyšetření přišla velká nervozita nervózní. Paní doktorka nehlásila žádné problémy, ale když se někde zastavila a déle něco studovala, vždy mě zamrazilo. Nicméně vše dopadlo dobře, ultrazvuk byl vyhodnocen v pořádku a stejně tak výsledky screeningu z krve. Taky nám bylo sděleno, že je to nejspíš chlapeček. To jste měli vidět Majkovu radost. Já byla totiž přesvědčená o tom, že čekáme holčičku a manžel si byl jistý, že to bude určitě kluk.

Z vlastní vůle jsem o pár týdnů později přišla do centra znovu a tentokrát kvůli testům na cystickou fibrózu. Paní doktorka se na mě trošku divně dívala, ale já chtěla mít tyto testy pro jistotu udělané. Vzhledem k tomu, že jsem neměla na toto onemocnění žádné podezření, musela jsem si vyšetření hradit sama. Tenkrát paní doktorku napadlo, že můžeme k těmto testům přidat ještě triple test a hodit to do balíčku hrazeným pojišťovnou. Triple test prý z důvodu nějaké hraniční hodnoty z prvního ultrazvuku, která by se měla ještě takto překontrolovat. Brala jsem to zcela v klidu a byla ráda, že nemusíme vydat další peníze, kterých už tak šlo do podobných vyšetření hodně. Absolvovala jsem totiž i testy na Ziku, protože jsem půl roku před otěhotněním byla na Kubě a v Miami, kde se tato nemoc vyskytla. Testy se dělaly na dvakrát, protože v jedné nejmenované laboratoři nebyli schopní vyhodnotit výsledky. Žádná Zika se samozřejmě nekonala a je otázkou, jak moc nutné tyto testy byly, ale podstoupila jsme je a byl klid. Vraťme se ale zpět k triple testu.

Jednoho dne se tak procházím brněnskými ulicemi, nakupuju dobroty na večer a zazvoní mi telefon. Zvedám ho a v telefonu se představí paní doktorka z centra prenatální diagnostiky. Cystická fibróza vyšla negativně. Skvělé. Jenže ve svých sděleních pokračuje. „Vyšel vám ale pozitivně test na Downův syndrom“. Stojím jak opařená a ničemu nerozumím. Doktorka pokračuje:“Takže se rozhodněte, jak chcete postupovat dál a mělo by se to nějak řešit“. Opravdu jsem nechápala to, co se děje a jak mám jako postupovat. Napadlo mě jen to, že buď si nechám postižené dítě nebo si jej nechám vzít. To se mě ptá opravdu na toto takto telefonicky? Zeptala jsem se tedy na možný postup a paní doktorka mluvila o odběru plodové vody. Nic moc jsem se vlastně nedozvěděla, hovor jsme ukončily a já propukla v šílený pláč. Ulice odpoledního Brna byly rušné, ale mě nikdo nezajímal. Šla jsem rovnou k zaparkovanému autu a po cestě volala Majkovi. Docela se divím, že jsem zvládla dojet domů (tenkrát ještě k mým rodičům). Mamce jsem se sesypala a vzápětí dojel i Majk. Začali mě uklidňovat, ale sami nevěděli, co se děje. Řešením bylo zavolat do centra, kde se však nešlo s nikým, kdo by nám to více objasnil, spojit. Já měla v hlavě jen to, že moje miminko bude zřejmě postižené.

Druhý den hned ráno jsme se vypravili do centra a i bez objednání jsme vyžadovali setkání s doktorkou. Čekali jsme asi hodinu, hodinu a půl a paní doktorka nás přijala.

Až tenkrát mi bylo vysvětleno, co se OPRAVDU děje! A hlavně to, že je to jen procentuální výpočet možnosti, který vychází ze statistických propočtů. Že je miminko nejspíš opravdu zdravé, ale že to nemůže být zaručeno.

Pár dní po této návštěvě, jsem šla na kontrolní ultrazvuk k úžasnému panu doktorovi. Byl vážně skvělý a zcela mě uklidnil, že bumbrlík vypadá víc než dobře. Stejně mi to ale po tomto emocionálním šílenství nedalo a šla jsem i na odběr plodové vody. Pokud vás to čeká, tak se určitě nebojte! Nebolí to o nic víc než očkování:). Po odběru jsem několik dní raději ležela v klidu a bylo vše v naprostém pořádku. Invazivní zásah to sice je a nese určitá rizika. Ty jsou ale opravdu velmi malá a pokud je plod zdravý, údajně by neměl být ohrožen. Samozřejmě je lepší se takovýmto pokusům vyhnout, ale v mém případě bylo prioritní, abych se uklidnila a nevystavovala tak miminko dalšímu stresu.

Test z plodové vody vyšel zcela v pořádku a vyloučily se i další genetická onemocnění. Jako bonus nám bylo potvrzeno, že čekáme chlapečka:).

Tenkrát jsem si ještě zjišťovala více o Triple testu a zjistila, že vychází velmi často falešně pozitivní. Kdybych to věděla předem, mohla jsem si ušetřit tyto stresy. Na internetu jsme našla x příběhů, které byly totožné s tím mým. Nejhorší na tom všem byl ale způsob sdělení něčeho, čemu jsem nerozuměla. Jestli to byla moje chyba, jak málo jsem o tomto všem věděla? Na druhou stranu jsem nechtěla vědět nic navíc a číst nějaké černé kroniky. Taky mi ale někdo mohl říct, jak často se tohle stává a jak často vyjde pozitivní pravděpodobnost pro tyto syndromy i když se vůbec nic neděje. Nemusela bych mít pak tenkrát pocit, že se mi zhroutil celý svět.

Přeji Vám pohodová těhotenství bez podobných stresů a nepříjemností.

S láskou,

M.