Cestování jsme vždy milovala a naplňovalo mě. Jsem zkrátka dobrodružný typ, ráda objevuji a potřebuji, aby se něco dělo. I proto jsem si už během těhotenství zjišťovala, jak to je vlastně s cestováním s miminkem je. Na předporodním kurzu mě dámy ujistily, že s miminkem možnost cestovat rozhodně nekončí a naopak doma mi říkali, že s takovým malým človíčkem se přeci nikam nejezdí. Ale znáte to, spokojená máma, spokojené miminko a já potřebovala alespoň mít ten pocit, že i s malým budeme moct cestovat. Nevím, jaké to je u druhého dítěte, ale po porodu Mikínka bylo cestování to poslední, na co jsme v tu chvíli myslela.  Ač ještě s břichem (a v letních měsících) jsem neměla v hlavě téměř nic jiného:D (samozřejmě kromě blížícího se porodu a všeho okolo:).

Naše první cesty, po narození Míši, směrovaly do Prahy. To byl Miki ještě hodně malinký – měl cca 3 měsíce, a zvládli jsem to bez problémů. Tím se nám otevřela možnost cestovat v rámci republiky na noc či dvě. Byla jsem nadšená, jak to máme šikovné miminko a vděčná za změnu prostředí. Pořád to ale nebylo takové to „velké“ cestování.  To jsem nám plánovala na toto léto. Nechávala jsem otevřené dvě varianty cestování – auto/letadlo. V dubnu s našimi plány hnula Nutricia a pozvala nás i s malým letecky do Holandska. Jelikož jelo více, ještě mladších miminek, nebylo nad čím uvažovat. Byla to ideální chvíle, kdy si to mé vysněné společné cestování poprvé vyzkoušet. Miki zvládl vše skvěle, ale více se o naší cestě do Amsterdamu a samotnému letu můžete přečíst zde.

Let tedy proběhl úspěšně a tak mi při výběru naší letní dovolené bylo nejdříve docela jedno, zda poletíme nebo pojedeme autem. Uvažovali jsme nad některým z řeckých ostrovů nebo starým dobrým Chorvatskem. Majk není zrovna plánovací typ a tak nechal výběr víceméně na mně.

Zvažovala jsem pro a proti obou způsobů dopravy. Let do Holandska byl krátký a při delším letu by cesta už tak pohodová být nemusela. S autem kdekoliv zastavíme, klidně roztáhneme deku a Miki se protáhne. Ale zase ta dlouhá cesta. A navíc nutnost jet alespoň část cesty v noci. Pro řidiče nic moc, ale jediná možnost, kdy dítě půlku cesty prospí. I tak jsme nakonec vybrali (nebo spíše já vybrala:D) za naši první dovolenkovou destinaci Chorvatsko. Nějak pocitově mi to přišlo jako nejlepší volba. Jak pro nás, tak pro malého. A jak jsme se na tuto cestu vybavili?

AUTOSEDAČKA

V rámci bezpečnosti v autě a při řízení, jsem takový ten typ, který se klidně pohádá se spolucestujícími, jen kvůli tomu, aby se připoutali. Proto pro mě byl i hodně zásadní výběr autosedačky pro Mikiho. Po narození měl samozřejmě vajíčko, ze kterého ale vyrostl ještě o něco dříve a rozhodně jsme z něj neměla pocit bezpečnosti. Novou autosedačku jsem si vyhlídla už v zimě na veletrhu ProDítě. Už tenkrát pro nás začínalo být její pořízení aktuální, ale Miki ještě sám neseděl. Vlastně ještě i dlouho poté. Většina autosedaček jsou ale vyráběny právě už pro sedící děti. Tyto děti mohou totiž i mimo jiné sedět po směru jízdy. Jenže my potřebovali něco, kam se Miki vleze, bude moci jet proti směru jízdy a také něco, co mu nějaký ten pátek vydrží a nebudeme muset kupovat za pár měsíců sedačku novou. Naše požadavky mi přišly nejdříve trošku nesplnitelné, ale nakonec se ukázalo, že sedačka (nejen) pro nás opravdu existuje. FunBaby na brněnském veletrhu představovala nejnovější autosedačku značky Britax Romer. Tato značka má celou řadu různých typů a druhů, ale tento nový mě vyloženě jsem si vyloženě zamilovala.

Jde o rostoucí autosedačku, kterou lze využívat už od narození až do 105 cm výšky dítěte. Kromě toho má otočný systém, který se skvělou vychytávkou pro manipulaci se sedačkou a dítětem. Umožňuje jízdu po směru i proti směru jízdy a lze otáčet i na strany pro snadné vyndání dítěte. Britax Romer je také jednou z nejlepších značek na trhu v rámci bezpečnosti a i samotná sedačka bezpečně opravdu vypadá:) Dostupná je v řadě barev, my vybrali olivově zelenou. Jedinou nevýhodou je to, že se v sedačce Miki opravdu hodně potil, bylo mu horko a hodně plakal. Přímo od Britaxu existují letní potahy, které pot sají a děťátku by mělo být lépe. My jsme ale pořídili podložku značky Aero Moov, která pod miminkem vytvoří prostor, kde cirkuluje vzduch. Doporučuji všemi deseti, jelikož od té doby je Miki v sedačce úplně v pohodě, bez pláče a méně se potí.

JÍDLO A PITÍ

Jakmile je vyřešena bezpečnost, je třeba mít na cestu dostatek zásob pro dítě. Zejména co se týče tekutin a jídla. Miki si sám láhev zatím nebere a tak jsme mu pořád nabízeli láhev s vodou. Jídla jsem měla také velkou zásobu – ovocné kapsičky i skleničky s příkrmy. Kapsičku většinou vycucne na jeden dech, ale při cestě nic moc nechtěl. V tu chvíli se hodila krabička s křupkami a sušenkami. Navíc ho to i na chvíli zabavilo:). Také jsem měla vše potřebné pro přípravu mléka, které také nikdy neodmítne.

OBLEČENÍ + HYGIENA

Dostatek oblečení jsme měli samozřejmě zabaleno v kufru, ale věřte, že se více než hodilo body, tričko a dvoje kraťásky, které jsme měli v přebalovací tašce na cestu. Mikimu se přihodily totiž hned dvě nehody:D. K čemuž se váže mé doporučení mít nejen dostatek plen, ale i alespoň 2 jednorázové přebalovací podložky. My přebalovali během celé cesty vlastně jen v autě, takže nešlo až tak o to, že bychom tam nemohli malého položit, ale že jsme si chtěli zachovat čisté auto:D:). Jo a nezapomeňte vonné sáčky na plenky. Myslím, že se také můžou hodit.

HRAČKY

Když je dítě zabezpečené po všech směrech, ale nudí se, tak to také za moc nestojí. Miki byl během naší asi 14 hodin dlouhé cesty opravdu milionové dítě, ale během takové doby bylo potřeba ho nějak zabavit. Celkově má dost v oblibě hračky vzít a zahodit a toto praktikoval i během cesty. Nic moc ho prostě nebavilo. Po několika hodinách cesty, kdy už byl vzhůru vzal na milost hračku tak na 30 sekund, zahodil a pláč. Tak jsem se ho snažila bavit já. Musela jsem neustále střídat nějaké podněty, které by ho zabavili. Co ho překvapivě bavilo skoro pořád, byla opička na jeho zpětném zrcátku od Taf Toys – musela jsem s ní hýbat teda:D.

ZASTÁVKY

Důležitým bodem pro cestování jsou bezesporu i zastávky. Jsou nutné nejen pro řidiče, ale i dítě se potřebuje protáhnout, prolézt, ponosit:). My ve Slovinsku i vytáhli kočárek a jeli se s Mikim projet. Tak různě okolo benzínky, ale i taková půlhodinová procházka pomohla a Miki byl zase na nějakou dobu více v pohodě.

DOKLADY

Nezapomeňte, že bez dokladu dítěte se moc daleko nepodíváte. I v rámci EU musí mít platný doklad – pas nebo „občanku“. Doporučuji pas, s tím můžete pak vycestovat i za hranice EU a cena vyhotovení je víceméně stejná.

Každé dítě je jiné a vnímá věci jinak. To stejné platí i v případě cestování. Miki je v autosedačce spokojený, ale znám miminka, která to téměř nesnesou a tak je let jediná a nejrychlejší varianta. U letu je rozhodně výhoda u menších dětí, kdy maminka ještě kojí. Mohou být totiž vlastně i celou dobu na prsu a skoro si tak ani nevšimnou nějaké změny. Nemluvě o tom, že díky kojení a polykání si vyrovnávají tlak a nebolí je ouška. Miki se už v době našeho prvního letu nekojil a bylo vidět, že je nervóznější než miminka, která se během letu kojila. V autě z bezpečnostních důvodů dítě nenakojíte (pokud byste nezastavili) a tak je i tento samotný fakt dle mého názoru důležitým bodem pro rozhodování o druhu dopravy na místo dovolené.

Náš samotný pobyt v Chorvatsku byl skvělý a moc jsme si ho užili. Dovolenou jsme měli rozdělenou na takové dvě části. V té první jsme byli 3 noci v městečku Sukošan i s mými rodiči a pak jsme se na týden vydali, už sami, na Makarskou. Obě tyto části měly své kouzlo. Bylo krásné být spolu jako rodina, jen my 3, poprvé u moře. Moct si jít ale s Majkem zaplavat do moře, kdy rodiče zůstali s Mikínkem na břehu, to bylo na druhou stranu něco, co mi pak na Makarske malinko chybělo. Nejsem totiž typ, co si užívá pobyt v moři sám. Něco jiného to bude, ve chvíli, kdy bude Miki větší. Letos jsme ho s mořem ale teprve seznamovali a všichni tři jsme do něj jít nemohli. Takže jsme se střídali. Chodil si zaplavat Majk, pak já, ale většinu času jsme trávili společně na pláži, při procházce promenádou nebo u šálku kávy. Počasí nám totiž také moc nepřálo a tak se některé dny ani koupat nedalo. Abych ale nelhala! Poslední den jsme do moře vlezli všichni tři:). Miki se už více otrkal a přes počáteční protest a strach, se s námi v jeho kruhu pro miminka, několik minut koupal. A byl šťastný!:) Malý námořníček:).

Pro první dovolenou bych příště ale volila kratší pobyt. My odjeli na 10 nocí a ke konci už byl Miki často dost mrzutý. Měli jsme obavu, co se děje, ale vše odeznělo ihned po návratu domů.

A jelikož jste mi na Instagramu psaly dotazy na naše ubytování, pár tipů Vám sem sepíši:)

Sukošan je malé městečko kousek od krásného města Zadar. Mně osobně se moc líbilo. Staré malinké uličky s kamennými domy, příjemná pláž a jeden z nejhezčích přístavů Chorvatska. Naše ubytování bylo jen 3 minuty od pláže a bylo dokonalé. Villa Mirakul má řadu apartmánů. My měli pokoj tzv. „Garden Room“, který byl hodně miniaturní, ale na tři noci to stačilo. Rodiče byli ubytovaní v apartmánech Magnolia. Ty také moc doporučuji. Úžasní a pohostinní domácí, krásný a nový apartmán s krásnou terasou a „ptačím“ křeslem:).

Ve spolupráci s FunBaby.